Nad poslední vyjížďkou, která by oficiálně ukončila letošní sezónu našeho skútrklubu se tentokrát vznášelo hned několik otazníků. Termín problém nebyl – ten byl daný a jasný, méně jasná už byla hojná účast, neboť letošní sezóna dala do těla nejen nám, ale i našim skútrům. Dalším bodem k vyjasnění byla trasa a bodem posledním, nikoli však co do důležitosti, bylo počasí. To se jevilo mírně řečeno jako značně problematické a ani jeho předpovědi námi v posledních dnech ostře sledované příliš optimismem nehýřily.
Naše pevné odhodlání vyjížďku uskutečnit navzdory všem překážkám však nakonec přineslo ovoce. Trasa byla vzhledem ke krátícím se dnům a počasí více než nejistému zvolena víceméně odpočinková – projížďka kolem Brněnské přehrady, návštěva hradu Veveří, oběd ve veteránské restauraci v Brně a kolem třetí hodiny odpoledne návrat domů. Takto nalinkovaný program vypadal opravdu velmi lákavě.
V sobotu se probouzíme do podmračeného rána, nicméně neprší, a tak neochvějně dobře naladění vyrážíme na Brno. V Bosonohách sice prosvištíme pořádným deštíkem, ale je nám naprosto jasné, že počasí jen tak laškuje a že ukazuje, co všechno by dovedlo, kdyby jenom trošku chtělo.
V deset hodin už jsme na místě srazu u hlavního vchodu na výstaviště. Pravda, někdo by mohl namítnout, že se nás nesešlo příliš mnoho, ale i na tři skútry je pěkná podívaná. Kolem nás je však liduprázdno, takže nejen, že nás nemá kdo obdivovat, ale co je horší, není tu nikoho, kdo by nás zvěčnil. Nakonec se přece jen objevila příjemná paní vlekoucí nákup a drobounkého jorkšírka s příznačným jménem Maxík, která se uvolila nás vyfotit. Děkujeme jí, nasedáme a vyrážíme via Bystrc. Při pokusu odbočit k přehradě nás však nesmlouvavě zastavují pořadatelé - silnice je uzavřena, neb se dnes koná Běh kolem Brněnské přehrady. Čili došlo na oblíbený slogan mé neméně oblíbené spisovatelky „brzdi a otoč to“. Což jsme museli učinit a hned na místě také operativně měníme trasu - pojedeme přes Jinačovice na Kuřim. Golfové hřiště před Kuřimí bylo docela slušně zaplněné a já si pomyslela něco v tom smyslu, že jen blázni v takovém počasí courají venku. Vzápětí jsem však musela spravedlivě uznat, že když jedni blázni mohou funět kolem přehrady a druzí blázni zmrzat na skútru, proč by vlastně ti další nemohli hrát golf?! Zvlášť když přitom všichni máme pocit, jak si to skvěle užíváme. Záleží na úhlu pohledu.
Trasa vnucená nám okolnostmi se nakonec ukázala být změnou velmi příjemnou. Provoz téměř nulový, silnice z Kuřimi přes Veverské Knínice, Chudčice a Veverskou Bitýšku ucházející, jede se báječně. Sluneční paprsky nám nahrazují zářivě žluté a svítivě oranžové listy javorů a habrů, kterých je všude kolem plno a které aspoň trochu rozjasňují šedivý den a zvedají nám náladu. Za Veverskou Bitýškou už naprosto promrzlí zastavujeme u benzínky a hrneme se do tepla s pocitem, že království za horkou kávu je právě tak přiměřená cena. Káva je báječná, krásně zahřívá a pumpuje do nás novou energii. Spokojení vyrážíme na poslední kilometr cesty k hradu.
Na parkovišti vytvoříme z našich miláčků malebnou skupinku a vydáváme se na prohlídku hradu. I v tomhle sychravém počasí je tu poměrně dost návštěvníků. Vcelku se jim ani moc nedivím, protože hrad Veveří je opravdu kouzelný a má úžasnou atmosféru. Věčná škoda, že při současném tempu oprav pravděpodobně zchátrá dřív než budou opravy dokončeny. Když si člověk představí tu spoustu megalomanských a povětšinou zbytečných projektů za miliardy, na které se peníze vždycky najdou, je mu z toho smutno. Protože opravený hrad by byl opravdu pohádkový.
Zvolna procházíme rozlehlými nádvořími a zjišťujeme, že od naší poslední návštěvy přibyla opravená tzv. „černá kuchyně“ a dokonce je vybudovaný přístup na Prachovou věž. Mimochodem - do dneška jsem netušila, že Veveří má věží dvanáct, nikoliv devět, jak se nám vždy snažila namluvit notoricky známá říkanka. Zdá se, že tradiční „důvěřuj, ale prověřuj“ má své opodstatnění a lze je aplikovat skutečně na vše.
Na nádvoří se dáváme do řeči s mladým kovářem, který tu u malého krámku předvádí svoje řemeslo. Ochotně a s úsměvem nám zapózuje a vysvětluje nám i přihlížejícím dětem některé fígle kovařiny. Také se v odpověď na náš všetečný dotaz dozvídáme, že uhlí, kterým tu topí, je speciální kovářské, které hoří dovnitř a nechává jen málo popela. Nakonec usoudíme, že pro dnešek jsme se poučili dost a raději se vracíme na parkoviště. Už jsme tu skútry nechali dost dlouho bez dozoru a zážitek ze Slupi máme všichni ještě v živé paměti. Žaludek nám také důrazně připomíná, že doba oběda už minula a měli bychom s tím urychleně něco udělat. Takže honem ještě fotka typu: hrad v pozadí, skútr v popředí a vyjíždíme. Cesta kolem přehrady je stále uzavřená, pokračujeme tedy obloukem na Ostrovačice a Žebětín. Tady se od nás odpojuje Pavel a my míříme za hlasem žaludku do Bohunic.
Kolem druhé zastavujeme v zastrčené uličce před Veteran car restaurací, o jejíž existenci jsme dosud neměli ani tušení a kterou jsme objevili náhodou na internetu. Hrdě stavíme naše dva skútry přímo před nápis Prosím neparkujte a vcházíme dovnitř. Interiér restaurace nám vyráží dech. Hned u vchodu nás vítá figurína šoféra, stěny jsou plné fotografií a dobových dokumentů, jsou tu stará rádia, hodiny, taxametr, na čestném místě trůní parádní zetka. Prostě srdce veteránisty a motocyklisty v každém z nás jásá a my nevíme, na co koukat a co fotit dřív. Při obědě si povídáme se servírkou, která je v našich letech a doba skútrů ji očividně oslovuje.
Nad kávou a medovníkem pak bilancujeme dnešní den a jednomyslně se shodujeme, že počasí spolupracovalo přímo vzorně a že naše závěrečná vyjížďka neměla chybu. Zřejmě však byla skutečně poslední, protože chladno je už opravdu citelné, Ale malinký červíček pochybností v nás přece jen hlodá – na zazimování skútrů je příliš brzy, určitě se ještě oteplí…. Takže kdoví. A protože nikdy nemáme říkat nikdy, necháváme tuto otázku zatím otevřenou.
Je půl čtvrté, když se jen neradi zvedáme, abychom se vydali na cestu domů. Ještě poslední fotky před restaurací a loučíme se. Ne nadlouho, už příští týden se setkáme na Motortechně na brněnském výstavišti.
Jana a Jara
Všechny fotky z dnešní vyjížďky najdete na http://www.rajce.net/a4076975
Komentáře
Jana a Jara