První letošní sraz skútrů v Beskydech jsme po pěkné vyjížďce zakončili večerním posezením v autokempu Frenštát pod Radhoštěm. Někteří účastníci se rozjeli už po vyjížďce, ale většina účastníků přenocovala v chatkách kempu. Probuzení do pošmourného ráno ukázalo, že počasí je opět poměrně milosrdné, noční deštík ustal. Někteří se vydali na ranní průzkum situace na náměstí, ostatní se po snídani na ranní rozpravě dohodli, že 10 skútristů pojede společně směrem na Brno se zastávkou v Rožnově. Následovalo slavnostní spuštění klubové vlajky a rozjezd účastníků – někteří co nejrychleji domů. Deset strojů zamířilo nejprve na opačnou stranu na krátkou návštěvu spoluorganizátora srazu Honzy.
Asi po pěti kilometrech jsme dorazili na místo, kde jsme byli uvítáni s příslovečnou valašskou pohostinností a paní domu nabídla občerstvení a opět vynikající buchty. Techničtěji zaměření kolegové pak byli nadšení prohlídkou garáže a skvostů v ní přechovávaných. Když jsme se pokochali pohledem na vybavení a prostory dílny i garáže, rozloučili jsme se a vyrazili do Rožnova.
Tam jsme se po krátkém rozmýšlení rozhodli absolvovat všechny tři lokality Valašského muzea v přírodě. Nejprve jsme s průvodkyní absolvovali prohlídku Mlýnské doliny s ukázkami využívání vodních toků a pak jsme vyrazili do kopce na prohlídku Valašské dědiny. Protože cesta byla namáhavá a schylovalo se k dešti, část výpravy se rozhodla prohlídku zkrátit. Udělali jsme podvrcholové skupinové foto a část se vydala zpět dolů zajistit pro ostatní občerstvení (ohřátí klobás). Protože začalo mrholit, ani zbytek skupiny nedorazil až na úplný vrchol a uchýlil se do přístřeší. Naštěstí déšť neměl dlouhého trvání a po občerstvení jsme navštívili ještě Dřevěné městečko na druhé straně silnice, kde byly kromě dřevěných staveb k vidění i ukázky tradičních řemesel. Prohlídka muzea nám zabrala dobré tři hodiny, a tak už byl nejvyšší čas vydat se na cestu. Parkování nebylo tentokrát na exkluzivní lokalitě před starobylou budovou a s hlídací službou, takže už žádné pamětní foto, jen rychle nasednout a hurá domů.
Po asi 10km jízdy jsme projeli krátkou dešťovou přeháňkou, ale to už byly poslední nepříjemnosti cesty (kromě dvou objížděk po okreskách). Pak už jenom doplnění paliva, a po poslední zastávce před Brnem jsme se rozloučili. Motorky vydržely náročný program, je vidět, že jsou to opravdu dobré stroje.
Po příjezdu jsem si pustil zprávy a s hrůzou jsem zjišťoval, jaké pohromy natropilo počasí jinde – srážkový úhrn za posledních 24 hodin na karlovarsku 68 mm, v Beskydech 1 mm. Takže to počasí, u kterého v předpovědi na dobu srazu chyběly snad jen ty sněhové vločky, bylo vlastně u nás to nejlepší z možného. Ale třeba na příštím srazu bude ještě lépe.
Luboš
A ešte krátky príspevok z cesty do Brna od Mira:
Ja s Martinom sme po ochutnaní vynikajúcich buchiet vyrazili rovno do Brna. Počasie nám celkom prialo až na jednu prudkú, ale krátku prehánku. V Bystřici pod Hostýnem sme si dali prestávku a presne pri nás chcípol miestny Žigulík, dobrá náhoda. V Martinovi sa okamžite prebudila stavovská spolupatričnosť a začal poskytovať prvú pomoc. Spoločnými silami sme vydedukovali, že to bude slovami G.Busha niekde na „ose zla“ prerušovač – indukčka - rozdeľovač. Lenže medzitým dorazila nekalá konkurencia a odtiahla Žigulíka na lane. Takže sme k našemu sklamaniu nemohli oživovacie pokusy dotiahnuť do konca.
A potom už sme len s príjemnou prestávkou na obed dorazili do Brna. Podľa Martinovho tachometru sme za celý víkend natočili asi 400 km.
