Jelikož léto je opravdu krátké, je potřeba prakticky všechny volné dny napěchovat co největším počtem pro veteránisty přitažlivých akcí. Výsledkem je naprosté zoufalství, neboť pravověrný milovník starých motoristických časů se nedokáže rozhodnout, kam že se na následující víkend vypraví, a je celý nešťastný z marné snahy rozmnožit se dělením. Tuto vlastnost mají všichni živočichové zoology mylně nazývaní jako nižší a stejně mylně zvaný pán tvorstva jim ji alespoň v sezóně nehorázně závidí. Nás tento víkend postihl stejný osud – lákavých akcí doslova přehršel, ale tělu zkrátka neporučíš. U nás zvítězil sraz tatrovek v Lednici, další frakce našeho skútrklubu se vydala na zámek Koldín u Chocně.
Pošmourné a zavlhlé sobotní ráno nás od výletu určitě nemohlo odradit, a tak odvážně vyrážíme. V Pohořelicích se dosud váhavé počasí rozhodlo definitivně pro mokrou variantu a kapky, dosud jen sporadické, dramaticky zhoustly.
Zbaběle zastavujeme a pracně a zdlouhavě se soukáme do našich nepromokavých obleků. Námaha však stála za to, neboť i dnes se stoprocentně potvrdilo staré vojenské pravidlo, že nejlepší obranou je útok – po několika málo kilometrech déšť ustává a do Lednice přijíždíme za sucha.
Prostorné parkoviště je už z velké části zaplněno úhledně srovnanými plechovými krasavci, ale naše původní naivní představy, že se třeba přidáme k tatrovácké vyjížďce, berou rychle za své. Toto je opravdu doslova a do písmene přísně uzavřená a rozkastovaná společnost, kam plebs rozhodně nemá přístup. Nu, co už, den si tím určitě zkazit nenecháme. Zatím se tedy mírumilovně procházíme mezi nablýskanými stroji, fotíme a tiše obdivujeme. Zato polský zájezd, který se tu najednou objevil, přinesl notnou dávku emocí a vzrušení. A to i u nás, neboť jedna z dam se naprosto klidně a nonšalantně vší svou nezanedbatelnou vahou opřela o našeho mazlíka, který nic takového nečekal a jen se bezradně zakymácel.
Na naši zoufalou reakci – prokristapána nééé – musel být opravdu legrační pohled, ale v nás by se v tu chvíli krve nedořezal.
Po deváté ranní se celá dlouhá kolona vydává na cestu do Mikulova, my je vyprovázíme pouze pohledem a objektivem fotoaparátu.
Po krátké návštěvě lednického parku se rozhodujeme, kam dál. K malebné umělé zřícenině Janova hradu je vjezd zakázán, rybník Apollo nás zklamal – naše vzpomínky na pláž a pěkné koupání narazily na tvrdou realitu neskutečně zarostlého rybníka, kde se mohly koupat snad už jen ty kachny. Ale náš bojovný duch se určitě nemínil nechat porazit, vždyť zajímavostí a památek je tu přece všude plno. A tak přes Tři grácie, kde jsme hrdě zapózovali početným cyklistům i sobě navzájem, pokračujeme do Hlohovce k Hraničnímu zámečku. Jako všechny zámečky, gloriety a chrámy tady v okolí, i tato půvabná a krásně vyvážená klasicistní stavba dokonale zapadá do okolní krajiny.
Je tu tak pěkně, že podléháme náhlému záchvatu snobství a rozhodujeme se tady poobědvat. To byla jediná chyba dnešního dne.
Zlacená nádhera jídelny byla v prudkém kontrastu s kvalitou podávaného jídla. Mastná a tuhá kuřecí kapsa byť vznešeně naservírovaná nás jen utvrdila v dojmu, že tady už podruhé rozhodně ne. Čili Hraniční zámeček rozšířil zatím nepočetnou řadu restaurací, kde jsme sice byli poprvé, ale zato zcela určitě i naposledy. Na rozdíl od členů naší vlády a jiných hostů z horních deseti tisíc, o nichž jsem se na internetu dočetla, že jsou tu častými hosty. Zřejmě si dávají k obědu něco jiného. Stejně jako všichni ti turisté a cyklisté, které sem láká možnost „skvěle se najíst a napít“. Zdá se tedy, že chyba je bezpochyby na naší straně.
Po obědě nabíráme směr Bulhary a pokračujeme přes hráz novomlýnské nádrže až na Pálavské Vrchy a do Klentnice. Prudké stoupání ke zříceninám hradů Děvičky a Sirotčí hrad dává našemu mazlíkovi pořádně zabrat, 
ne však tolik jako uštvaným a na pokraji zhroucení vypadajícím cyklistům, které cestou potkáváme.
Malou přestávku na kávu a sladké zhřešení si děláme v Dolních Věstonicích v hospůdce U vody.
Odtud pokračujeme přes prostřední hráz do Strachotína, kde už dnes naposled vytahujeme foťáky a zvěčňujeme pohled na jezero s panoramatem Pálavy.
Dnešní stosedmdesátpět kilometrů dlouhý výlet zakončujeme jízdou přes Vranovice a Pohořelice. Končíme v Alexovicích, kde si na oslavu úspěšné vyjížďky dáváme zmrzlinový pohár a nad ním začínáme plánovat, kam se vydáme příští týden.
Fotky z vyjížďky najdete na http://www.rajce.net/a5241309
Jana a jara
Komentáře
Zdravím,Jana