Mezinárodní sraz historických skútrů - Smraďavka 8.-10.6.2012

smradavka 2012  3Jelikož byl první den letošního jubilejního mezinárodního srazu skútrů určen na Medarda, nikdo z nás neočekával, že nám to projde jen tak a že se víkend obejde bez dešťových kapek. Což se potvrdilo v míře vrchovaté. My však byli dávnou pranostikou připraveni téměř na vše, takže nebylo nikoho, kdo by si dal počasím kazit náladu. Vždyť takovéhle monumentální setkání po celém dlouhém roce je vlastně o něčem úplně jiném než o počasí.

 

Naše cesta na Smraďavku začala docela nevinně – obědem v Ivančicích. Spolu s kolegy ze Studené jsme se v pohodě najedli a vyrazili. Bohužel jen na několik metrů dlouhou cestu do nejbližší opravny motocyklů – benjamínek výpravy Vojta měl problémy s dobíjením. Oprava proběhla zdánlivě úspěšně a my se naivně domnívali, že tím jsme vyčerpali příděl poruch nejen na další cestu, ale i na víkend.smradavka 2012  1 Opak byl pravdou. Červená nit oprav se jednotvárně táhla téměř celou naší cestou na Smraďavku. Dalo by se říci, že šlo víceméně o jednu opravu občas přerušenou jízdou. Jelikož jsme více stáli, než jeli, příjemně nás překvapilo, že jsme pozdě odpoledne nakonec přece jen dorazili k cíli cesty.

Po registraci a mírných zmatcích spojených s rozdělováním osazenstva do dámských a pánských chatek míříme do společenské místnosti přivítat se s ostatními a (v mém případě) i vyrovnat kofeinový deficit.

smradavka 2012  2Po večeři, kdy už jsme téměř kompletní, následuje rozprava o zítřejší vyjížďce a tradiční vyhlašování a odměňování nejmladšího, nejstaršího, nejvzdálenějšího účastníka srazu. Možná by nebylo od věci soutěž trochu rozšířit a obměnit a vyhlašovat i účastníka nejmenšího, nejvyššího, nejtlustšího, účastníka s největším počtem poruch na sto kilometrů a podobně.

Jelikož se nás sjelo hodně přes sto, část z nás je ubytovaná hned vedle hlavní budovy, část dole na louce v malých chatkách. Déšť, který se vpodvečer bez varování spustil, nám udělal pořádnou čáru přes rozpočet. Přinutil nás odložit grilování pod širým nebem i společné posezení a zahnal nás z louky pod střechu. Ani tady jsme neseděli příliš dlouho, dnešní cestování si vyžádalo svou daň, a tak jeden po druhém odpadáme a míříme do postelí.

Na pokoji jsme s Jitkou a Evou napřed vyvraždily téměř všechen létající, skákající i lezoucí hmyz, který tu bydlel před námi a který tu hodlal zůstat i nadále neboť se mylně domníval, že jsme mu byly předhozeny pro obveselení a posléze k večeři. Když jsme konečně ulehly ke spánku, začalo se ze tmy ozývat záhadné chroustání, které jsme nebyly schopny identifikovat a které s malými přestávkami znělo z různých koutů celou noc. Ať už tam měli slavnostní raut červotoči nebo termiti, důležité pro nás bylo, že chata vydržela a my se ráno neprobudily pod širým nebem.

Vstáváme za svítání, venku neprší a chvílemi dokonce vykukuje sluníčko. Věrni svému zvyku už dlouho před stanovenou hodinou hladově kroužíme kolem zamčené jídelny a snídani jsme zhltli dávno předtím, než většina ostatních vůbec vstala. U kávy optimisticky prohlašujeme, že den začíná dobře a že při troše dobré vůle by vlastně ani pršet nemuselo. Přesto s sebou pro jistotu balíme i „mokrou variantu“ a krátce před devátou se všichni začínáme řadit k vyjížďce. Česká televize, kterou Petr zverboval, si také přivstala a pilně natáčí to málo, co je skrz hustou mlhu z našich výfuků vidět. Konečně slavnostně vyjíždíme, naši dlouhou kolonu věrně následuje safety car, který má za úkol cestou sbírat padlé a raněné. Všichni tiše doufáme, že jich bude co nejméně.

Náš příjezd na buchlovický zámek byl vskutku impozantní. Loni jsme si tu prohlédli i prostranství před zámkem, ale tam teď máme přístup přísně zapovězený. Na cestičkách je totiž nová antuka a zdá se, že nejenom my si živě dokážeme představit, jak by asi vypadala po nájezdu našich miláčků. Pávy, kteří se tu na podzim hrdě, klidně a majestátně procházeli, jsme naším halasným příjezdem úplně vyvedli z míry.smradavka 2012  4 Něco takového se v jejich evolučním vývoji dosud nevyskytlo. Moudře tedy vyklidili pole, z povzdálí pozorovali své plechové příbuzné a jen občas v pozadí zděšeně vřeštěli. Na rozdíl od návštěvníků, kteří se kochali. Po společném fotu na zámeckých schodech se vydáváme směrem na Velehrad. Cestou sem spadlo jen laškovných pár kapek, teď však déšť hodně přitvrdil. Zastavujeme a poskakujíce na jedné noze navlékáme nemoky. Taky využíváme neplánované přestávky a pokoušíme se spočítat naše stroje. Tentokrát kupodivu docházíme všichni ke stejnému číslu  - 69 Čezet, spolu s ostatními stroji je nás něco přes stovku. smradavka 2012  6Což už je kolona vskutku impozantní.

 Letecké muzeum v Kunovicích vypadá v neustávajícím mrholení smutně a opuštěně, my se však nedáme zlomit a odvážně vyrážíme na prohlídku. Capkání a klouzání po mokré trávě  je poněkud únavné, tak po chvíli operativně měníme plán – muzeum pálenic ve Vlčnově navštívíme ještě před obědem.smradavka 2012  5 Při odjezdu se nestačíme divit, jak i po tak malém deštíku Mirův přívěs stačil povyrůst.

Ve Vlčnově dali někteří odpadlíci před prohlídkou muzea přednost návštěvě místní cukrárny. Možná bychom se za to já i Jana měly stydět, ale nestydíme se, káva byla skvělá a domácí koláčky prostě bezkonkurenční.smradavka 2012  7 Užily jsme si to přinejmenším stejně jako naši muži v muzeu a o to vlastně šlo.

Oběd byl naplánován v Hluku. Už na podzim, kdy jsme podnikli spanilou Svatokateřinskou jízdu autobusem po místech a trase našeho srazu, jsme tu byli nadmíru spokojeni.smradavka 2012  8 Čirou náhodou jsme se totiž připletli k řízkovému víkendu a náramně si to užili. Kuchyně skvělá, obsluha rychlá, ceny mírné – zní to jako z propagačního letáku, ale komu čest, tomu čest. A nezklamali jsme se ani tentokrát. Přestože restaurace byla plná – velká svatba, sraz motorkářů, byli jsme obslouženi neuvěřitelně rychle. Dokonce i počasí tím bylo tak vyvedené z míry, že na chvíli přestalo pršet.smradavka 2012  9 Což bylo naše štěstí, protože jsme obědvali na zahrádce a slunečníky nad stoly poskytovaly před eventuálním deštěm skutečně jen psychologickou ochranu.

Dobře naobědvaní vyrážíme na další etapu vyjížďky. V Uherském Hradišti na náměstí stavíme naše stroje do formace před pódiem a necháváme je okukovat a obdivovat. Máme tu podle harmonogramu čas asi hodinu, tak se naše parta kavárenských povalečů samozřejmě vypravila (jak taky jinak) na zákusek a pohár do pasáže, která se nám tu líbila už na podzim. Pasáž je zastřešená, takže suší a spokojení v klidu sledujeme dešťové kapky, které bubnují do skla nad našimi hlavami. Důvěřivě spoléháme na odjezd stanovený na půl pátou a nijak nespěcháme. Když však deštěm proběhneme na náměstí, naskytne se nám pohled poněkud frustrující – mokré náměstí je nejen liduprázdné, ale hlavně a především skútruprázdné.smradavka 2012  10 V neustávajícím dešti se rychle soukáme do nemoků  a svištíme do kempu za svými kolegy, kteří nás tak zrádně opustili.

Před večeří jsme se téměř všichni shromáždili u televize a užili si svých několik vteřin slávy – česká televize nemluvila do větru a opravdu zařadila do vysílání krátký šot z naší jízdy. Protože jsme na něj všichni čekali, byla reportáž samozřejmě až na samém konci půlhodinového bloku. Jinak úspěch byl přesvědčivý, takové pozornosti by se netěšilo ani utkání naší fotbalové reprezentace.

Pavel s Emilem, kteří se po večeři společně odebrali s gelem do sprchy a vrátili se nadmíru spokojení teprve, když došla teplá voda, se samozřejmě stali tématem večera a hurónský smích, který je přivítal, pak odstartoval zábavu, jež se protáhla daleko přes půlnoc. Nikomu z nás se nechtělo spát, všichni jsme si chtěli co nejvíce užít přítomnosti a společnosti druhých, z nichž některé uvidíme zase až za rok.

smradavka 2012  13Nedělní ráno vyhlíží pochmurné a kalně a slibuje všechno možné, jen ne cestování za sucha. Tedy nic, co by nás mohlo překvapit. Odevzdaně na sebe navlékáme protipovodňové oblečení a kolem deváté naše malá skupinka startuje via Brno. Ještě před lázněmi Smraďavka míjíme Uďův téměř do matičky rozebraný stroj. Je nám záhadou, jak to za tu krátkou chvilku stihl, ale pomocníků má kolem sebe dost, tak pokračujeme dál. V Bučovicích zastavujeme na benzince a zjišťujeme, že i nás poněkud ubylo. Následný telefonát nás informuje, že Pavlův výfuk nevydržel napětí a emoce celého víkendu a upadl. Oprava však proběhla úspěšně a v poledne už jsme zase všichni kompletní a dáváme si oběd na zahrádce restaurace v Újezdu u Brna.smradavka 2012  14 Nu a pak už nezbývá nic jiného, než se rozloučit, popřát si šťastnou cestu a zase někdy na viděnou. Víkend utekl jako voda a my se můžeme těšit na příští rok. Jelikož účastníků srazu však rok co rok přibývá, pomalu začíná vyvstávat problém s ubytováním, málokteré rekreační zařízení už je dnes pro nás kapacitně dostačující. Zdá se, že příští srazy budeme muset organizovat na Strahově, blíží se doba, kdy jej celý s přehledem zaplníme. Jistě je to jen otázka několika málo sezón.

Velké poděkování za organizaci letošního srazu patří Petrovi a jeho ženě, kteří nad přípravou setkání strávili spoustu hodin a celý víkend bděli nad jeho zdárným průběhem. V neděli odpoledne si jistě zhluboka oddychli, spočítali šediny a vrásky, které jim tato práce přinesla a jsem si naprosto jista, že Petr už se teď těší na příští rok, kdy si bude moci jen užívat a odpovědnost zas ponese někdo jiný.

Fotky na http://www.rajce.net/a6624227

Jana a jara

Komentáře   

#1 Jitka 2012-07-23 14:22
Dočkej času a očekávaná reportáž, která nás katapultuje v čase zpět do víru událostí, je zde! Mám pocit, že přes skútrsraz skoro ani nepršelo a ty drobné opravy po cestě taky nebyly tak strašné. S odstupem času se mi vybavují jen ty pěknější zážitky, třeba opravdu super rychlý a dobrý oběd v Hluku. A nebo že se nám skútřík trochu pokazil, ale fakt jenom trochu, až doma.
Tak zase za rok se silnou vůlí, že nebude pršet, do Zvůle :-) Jitka
#2 Kličkyn 2012-07-24 15:47
Ahoj ,no napsáno je to nádherně a trefně!Srandy tam bylo fak požehnaně,na to ,že jsem byl poprvé tak úplná paráda i s tím počasím.Tu sprchu jsi popsala úplně přesně,tak to totiž bylo a už se toho s Emilem nezbavíme a potáhne se s to s náma až do aleluja že?Nooo to je samozřejmě v pořádku.Takže máš za 1 z reportáže a basta.Ahoj Pavel PS:Počkám jak se vyjádří eště Emílek
#3 Uďa 2012-07-25 11:43
Nádherně napsáno! Lépe bych to nesvedl!! :oops:
Mimochodem v rozdělávání skůtra mám už slušnou praxi, za víkend na Smraďavce jsem to dělal dvakrát :lol: Hold Manet není pro technické analfabety ;-)
#4 Miro 2012-07-30 12:20
Mal som týždeň dovolenku a ako to pred pondelkom býva, človek je pekne otrávený, že musí zajtra do práce.
Ešte pred spaním som sa začítal do tejto nádherne napísanej reportáže. Tieto riadky mi tak vylepšili náladu, že som dnes ráno bránu našej firmy prefrčal s budovateľskou piesňou na perách, podobne ako to bolo zvykom v časoch výroby našich strojov. Našťastie ma nikto nepočul, pretože som bol prekričaný 9-mi koňmi pod sedadlom.
Jana a Jara, moc díky, i za fotky :-)