Motosraz Jedovnice 23.6.2012

jedovnice2012 14Loni jsme se odvážně zúčastnili prvního ročníku setkání motocyklů Jawa malých kubatur v Jedovnici, jehož organizace se ujala dvě mladá děvčata – Karin a Markéta. Nedokázali jsme si představit, jak bude v jejich režii vše probíhat, nicméně jsme vždy nakloněni všemu novému a neotřelému, a proto jsme o naší účasti nemuseli vůbec diskutovat. Původní myšlenka zúčastnit se srazu na pionýrech ztroskotala na naprosté neochotě našeho modrého staříka vyvézt dvě osoby byť i jen do nepatrného kopečku. Jelikož Moravský kras je samý kopec a já nemínila strávit den pěší túrou, zatímco ostatní se v pohodě povezou, bylo tedy na poslední chvíli rozhodnuto, že pojedeme na skútrech.

jedovnice2012 1Sraz se tehdy ukázal být naprosto skvělý, neméně skvělé byly i obě sympatické a usměvavé organizátorky. Jejich nadšení, elán a energie byly neuvěřitelně nakažlivé a nemalou měrou přispěly ke zdárnému průběhu celé akce. Když jsme při odjezdu zapisovali do pamětní knihy své dojmy a slíbili jsme, že příští rok nás tu holky mají znovu, mysleli jsme to upřímně. A slovo jsme také dodrželi.

V sobotu časně zrána se tedy všichni setkáváme na Klajdovce a odtud už pak pokračujeme společně. Po úmorných vedrech posledních dní si doslova vychutnáváme podmračenou oblohu a jen doufáme,jedovnice2012 2 že nám vydrží co nejdéle.

Cestou do Jedovnice samozřejmě nemůžeme bez povšimnutí a zastavení minout kostel v Křtinách. Je to jedno z našich nejstarších a také nejkrásnějších poutních míst. Tichá důstojnost a velebný klid kostela imponují i nám nevěřícím. Majestát a obrovská energie této stavby jsou ohromující a my jen tiše procházíme všemi prostorami s pocitem úžasu a nesmírné pokory.

jedovnice2012 4Do Jedovnice přijíždíme krátce před polednem a po nepříliš dobrých zkušenostech z loňska se snažíme najít jinou restauraci než je Olšovec. Marně. Znovu tedy parkujeme před Olšovcem a optimisticky doufáme, že letos to prostě bude ne dobré, ale snad aspoň o trochu lepší. Nebylo. Jestli něco, tak snad ještě o mnoho horší. Pokus dát si dětské jídlo (v žádné restauraci, kterou jsme až dodneška navštívili, to nikdy nebyl problém) naprosto ztroskotal. Prý si ho nemůžeme dát, protože tak je to napsané v jídelním lístku.jedovnice2012 5 Argumentace, že jsou mezi námi i důchodci a staří lidé jsou jak známo jako děti, neprošla. Po tomhle konstatování jsme jen rádi, že s sebou nemáme děti, které by snad nedejbože chtěly dospělou porci. Dost se děsíme toho, co objevného bychom se ještě dozvěděli. Gulášová polévka, kterou si Jana objednala, přišla pozdě a chuti byla podivné až odporné. Po nesmělé reklamaci z naší strany jsme se po dlouhé době dozvěděli, že – „kuchař se omlouvá, ale polévka mu zkysla“. Proč ji tedy vůbec servírovali, nám zůstalo záhadou. jedovnice2012 6Zřejmě nás chtěli vytrestat. Což se jim bezpochyby povedlo. Na druhou stranu byl ten příšerný oběd přínosem, neboť sotva někdo z nás dokáže na něco tak neskutečného zapomenout. Tím pádem je nám mučivě jasné, že před příštím srazem bude ženská část naší výpravy dlouho do noci smažit řízky, protože restauraci Olšovec už nikdy nikdo z nás riskovat nebude.

Kolem jedné se shromažďujeme na rozlehlém parkovišti u rybníka Olšovec.jedovnice2012 15 Při registraci všichni dostáváme pamětní plaketu a poukaz na občerstvení. Společná vyjížďka nás pak vede nádhernou krajinou Moravského krasu přes Křtiny, Olomoučany a Rudice do Lažánek. Tady máme krátkou zastávku na doplnění tekutin, což začíná být víc než aktuální. Sluníčko na to totiž už před hodnou chvílí pořádně duplo a je to sakramentsky znát. Z Lažánek pokračujeme do sportovního areálu VOSA ve Vilémovicích. Tady končí vyjížďka a začíná pohoda – soutěže (citelně nám tu chybí Pavel, který loni exceloval ve vrhu prakticky vším), představení nového motocyklu Jawa, občerstvení a hlavně káva.jedovnice2012 16 Ta moje byla asi hodně agresivní, protože se mi v ní během chvilky zcela ztratila umělohmotná lžička a vynořila se až podrahné době - ohnutá do pravého úhlu. Zřejmě nejen soudruzi z NDR dělali chyby. Ale to jsou jen drobné mušky na jinak naprosto dokonalém dni. Když kolem páté odpoledne odjíždíme a loučíme se s Karin i Markétou, je nám jasné, že příštího srazu se zúčastníme, i kdyby trakaře padaly. Protože elán i dobrá nálada, které z těch dvou přímo srší, jsou nejen nakažlivé, ale také zárukou, že ať bude jakkoliv, sraz se vydaří. A my jim přejeme, ať jim to krásné nadšení vydrží co nejdéle.

Fotky najdete na  http://www.rajce.net/a6718891 

Jana a jara

 

Komentáře   

#1 skoty 2012-07-29 19:03
Ahoj Jano,
díky za Tvou, již zcela tradičně, perfektní a naprosto výstižnou reportáž.Je to takový punc kvality. Vždy si s radostí a pobavením počtu, i když, pravda, s čím dál tím větším časovým odstupem od akcí.Ale zase se člověk vrátí kousek zpět, do mladších časů, což není na škodu. Ke zcela objektivnímu (bohužel) hodnocení restaurace Olšovec lze jen přidat povzdech - jaká že to byla dřív perfektní a vyhlášená hospoda... Pápá. Skoty.