Reportáž z 1. podzimního srazu 2018

První podzimní sraz byl tak trochu ušitý horkou jehlou, ale nakonec se všechno povedlo a velmi dobře dopadlo. Až na to, že…..Kubálci vyjeli v sobotu ráno z Brna s úmyslem dojet hlavní peloton v Luhačovicích u kolonády. Jenže ouha, v Žarošicích, 40 km od Brna a 90 km do cíle, blikla a trvale se rozsvítila červená kontrolka dobíjení. Už podruhé v této sezóně se mi stala stejná závada – uklepanej drátek od relátka. Docela průšvih, protože baterka vybitá, skútr ani nenastartoval, relátko zřejmě v háji, tak co teď? Asi 10 telefonátů po všech možných kamarádech a nakonec rozhodnutí, že jedeme zpátky domů. Martin se v relátku povrtal šroubovákem, vyměnil moji baterku za svoji a prej jeď co to dá a hlavně nikde nezastavuj, abychom dojeli aspoň domů, když ne na sraz. To byla první varianta. Ta druhá, nechat tam někde Bobíka stát a že bychom jeli  do Luhačovic na Martinovým skútru, tak ta nepřipadala v úvahu. Jeli jsme tedy zpátky domů. Skútr jel jako ďábel a na oběd jsme byli v Brně. Poobědvali jsme, přehodili tašky z Pávika do auta a jeli znovu směr Luhačovice. Tentokrát na jistotu.

 

Přijeli jsme akorát na konec oběda, kdy se už všichni zvedali. Naším příjezdem jsme alespoň zvýšili největší počet účastníků 1. podzimního srazu Skútr klubu Čezeta na 27. V průběhu srazu, tj. od pátku do neděle, se ten počet neustále měnil. Někteří přijeli v pátek k večeru, v sobotu se zúčastnili  dopoledního programu a po obědě odjeli, jiní zůstali i na odpolední program a pozdě odpoledne odjížděli, další přijeli v sobotu ráno či v poledne a zůstali do večera nebo i do neděle, prostě takovej sraz průtokáč.  Sraz byl zvláštní tím, že byl velmi komorní, tj. sjelo se méně lidí, než jsme zvyklí z letních každoročních setkání. Další raritou bylo, že všichni do jednoho měli menší či větší technickou závadu na skútru. Moje zapečené a šroubovákem opravené relátko nebyla zdaleka nejhorší závada. Víc si užili například Arpi s Míšou, kteří celé dopoledne přemlouvali Prasátko Rezátko, aby jelo. Obdivuhodné. Nakonec si dalo říct.

Páteční odpoledne a sobotní dopoledne jsme s Martinem, kvůli povinnostem v Brně, nestihli. Ovšem čekal nás sobotní odpolední a večerní program a to stálo za to se vrátit na sraz autem. Užívali jsme si plnými doušky bílého dýmu, který se valil všude kolem nás při jízdě z Luhačovic do Pozlovic na přehradu a potom z přehrady po velmi zatočených zákrutách do €urocampingu Bojkovice.

V kempu jsme se ubytovali, rozkoukali a vrhli se do víru závodu, který byl naplánován na pozdní odpoledne. Skútr biatlon - jízda na koloběžce a střelba ze vzduchovky. Ve velmi silné konkurenci 4 závodních smíšených družstev a za neustále měnících se pravidel jsme ve 2-členném družstvu spolu s Radkem Dostálem obsadili 2. místo. Kdo vyhrál, to není důležité, protože vyhráli všichni. Největší zážitek pro mne byla jízda na koloběžce po úzké stezce za křovím mírně vlevo z kopce dolů… a potom sprint po trávníku do cílové rovinky, kde se přebíhalo ke střelbě. Plíce zůstaly na startu, levá noha někde v půlce trati, pravá odpadla v cílové rovince. Pak zalehnout, zamířit, nedýchat, znova zamířit a pal. První terč zásah, druhý terč zásah, třetí taky padá. Hurá.  Žádné trestné kolečko 4x kolem židlí na kolobce po trávě nemusím. Nastupuje Radek a se sádrou na ruce zajede na koloběžce výborný čas, který ale nikdo nezměřil. Střílí perfektně, všechno kolem padá. Paráda. Máme výborný mezičas. Vyrážím na druhé kolo na koloběžce, potom střelba. Tentokrát jednou minu a tak musím na trestná kolečka kolem židlí. Následuje  závěrečné velké kolo na koloběžce do cíle. Plíce v pr…., ale hurá, jsem v cíli. Předjel mě o 20 let mladší kolega. Byl lepší, teda rychlejší. Sláva vítězům. Tady opravdu vyhráli všichni. Diváci fandili z plna hrdla, bylo to fakt hustý. Večer v místní restauraci jsme po vynikající večeři vyhodnotili nejenom celý sraz, ale i vylosovali tombolu a ani si nepamatuju, kdy jsme šli hledat svoje chatky. Znáte to…

Ráno mlhavé, ale bez deště. Pár fotek po kempu, pak sprintem do „města“ koupit peníze v bankomatu, protože v 9:00 je snídaně a to musíme stihnout, neboť já mám jako vždycky hlad už od sedmi. Po snídani se loučíme a rozjíždíme se všemi směry k domovu. Brněnská mini skupina jela přes Kyjov, Bukovanský mlýn a Dambořice na Brno. Zmokli jsme jen lehce kolem Kyjova, vítr nás poháněl na silnici zprava doleva, někdy i dopředu. Bobík a Žluťák nás vítali doma v garáži a už tehdy se těšili na další společné kilometry.

V pořadí první velká akce roku 2019 se chystá opět na červen a to v Jižních Čechách. Těším se, že vás všechny uvidím zase po roce, některé po půlroce a některé i dříve.

Jitka Čezetka Kubálková

Fotogalerie:

https://jitka2016.rajce.idnes.cz/1._podzimni_sraz_Bojkovice_aneb_zaver_sezony_2018/

https://abijan.rajce.idnes.cz/I._podzimni_sraz_skutru_Bojkovice/

https://j-audi.rajce.idnes.cz/Podzimni_sraz_skutru_Cezeta_v_Bojkovicich_22._9._2018/