Sraz se konal 25. 5. – 27. 5. 2007 v chatovém táboře vesnice Brandlín, která se nachází na Jindřichohradecku mezi obcemi Studená a Dačice. V pátek 25. 5. jsme někdy k poledni vyrazili směr jižní Čechy. Čekala nás celkem dlouhá cesta, což na stroji z 61. roku není nic extra příjemného, ale přece jen něco vydržím. Sedlala jsem stroj ČZ (ne skútr) a druzeta se hezky vezla na vozíku (musíte uznat, že jet na skútru s druzetou, který se skopce rozjede maximálně na 65 km/h, 200 km není až taková zábava). Už od začátku cesty bylo nesnesitelné horko. To se hodně projevilo i na jízdních vlastnostech mého motocyklu, takže na rovince jsem se místo na 90 rozjela sotva na 75 km/h, což nám na průměrné rychlosti moc nepřidávalo. Nymburk jsme díkybohu projeli bez problémů, ale v Kolíně jsme už zůstali "trčet" trochu déle. Popojíždění v koloně mému motoru ani mně moc nepřidalo, takže po nějakém to dalším kilometru jsem s chutí zastavila na oběd a nechat vychladnout motor. Cesta dále na jih už probíhala mnohem lépe. Horko sice bylo dále nesnesitelné, ale už jsme pouze jeli a nepopojížděli v kolonách. Trasu nám trochu pozměnila objížďka (zjistili jsme, že když se v jižních Čechách opravuje silnice, neuzavře se jen z poloviny na kyvadlový provoz, ale kompletně celá) a tím pádem jsme si několik kiláčků zajeli navíc, takže z původních plánovaných 184 to nakonec bylo 206 km.
Přes všechny problémy (zas tolik jich nebylo) jsme se zdárně dostali do Brandlína (napoprvé jsme samozřejmě odbočku na tábor minuli, ale napodruhé už jsme se trefili). Na místě nás vřele uvítal prezident Skútrklubu Čezeta a ostatní "borci", kteří dorazili již před námi. Během toho, co jsme se zaregistrovali a osvěžili (pivečko hned po příjezdu bylo nutné), sešel se kolem druzety obstojný dav obdivovatelů, mnozí s fotoaparáty i bez obcházeli a zkoumali tuto krasavici ze všech stran.
Ubytováni jsme byli na chatce s bratry Rychteckými, Mirem a původně s námi měl bydlet i Hanuš, ale ten bohužel onemocněl a tak se srazu zúčastnit nemohl. Ještě odpoledne jsme druzetu shodili na kola a zkusili nastartovat (kupodivu to šlo celkem bez problémů). Během několika hodin se sjelo ještě mnoho strojů, většinou po vlastní ose (na vozíku přivezl skútr už jen Kamil Řehák, který na cestu tam přibral ještě Mojmíra Sováka). Večer byl stráven tradičně u piva.
Ráno v půl osmé nás čekala snídaně (za 45 Kč vypadala celkem nepřesvědčivě – tři rohlíky, máslo, sýr a lžička džemu), poté v půl deváté jsme se sešli, abychom vyslechli program vyjížďky a dostali krásné vlaječky s logem Skútrklubu a obrázkem skútru. Ve třičtvrtě na devět jsme vyjížděli. Trasa nejprve vedla do Dačic, kde byla připravená prohlídka malého leteckého muzea a možnost prohlédnout si památník první kostky cukru na světě vyrobené právě zde.
Odjezd ze slavonického náměstí se konal přibližně ve třináct hodin a namířeno bylo na naší další a zároveň poslední zastávku, na nádraží v Jindřichové Hradci. Dojezd přímo na nádraží byl zkomplikován stavebními pracemi na příjezdové cestě, ale naštěstí byli dělníci ochotní a přes rozkopanou část vozovky nás pustili (jediný problém byl s druzetou, které při odjezdu z nádraží musel uhýbat náklaďák). Na nádraží jsme se opět krásně vyrovnali, jeden stroj vedle druhého, a s chutí jsme se na pozvání ředitele JHMD (Jindřichohradecké místní dráhy) "vrhli" ze sluncem rozpáleného nástupiště do alespoň trochu chladného depa. Zde nám pan ředitel vyprávěl o historii i současnosti JHMD, o úzkokolejné dráze obecně a vše doplnil ukázkami historických i "moderních" lokomotiv a prostředí depa a nádraží celkově. Ze slov tohoto muže bylo znát, že je pro svůj obor opravdu zapálený (ostatně to my také) a proto se nebojím říct, že se návštěva depa Jindřichohradeckých místních drah stala zlatým hřebem vyjížďky.
Z nádraží vedla naše cesta už zpět do tábora v Brandlíně. Po různých dohadech o počtu najetých kilometrů jsme se shodli na celkové délce vyjížďky asi 105 km.
Po příjezdu se někteří odvážlivci vydali na svých strojích k nedalekým rybníkům se vykoupat. Ti méně odvážní a více unavení se pouze osprchovali na chatkách a dali si vychlazené pivo. Nějaké "slabší povahy" se sebrali už teď a vydali se na cestu domů, my jsme pouze za pomoci několika kamarádů opět naložili druzetu na vozík. V šest hodin nás čekala večeře. Ta už byla mnohem příjemnější než snídaně, neboť jsme dostali dobrý gulášek s cibulí a knedlíkem. Večer byl stráven podobně jako ten předchozí a to v hospodě u piva, případně i u něčeho ostřejšího.
Druhé ráno nás snídaně potěšila, neboť místo tří rohlíků jsme dostali tři nožičky párku s hořčicí. Po snídani jsme už jen dobalili poslední věci do auta a vydali se na zpáteční cestu. Ta už probíhala mnohem příjemněji a svižněji, neboť se ochladilo a motor už šlapal tak, jak měl.
Počasí bylo celý víkend dobré, chvílemi až moc, a ačkoli jsme občas jeli po mokré silnici, nespadla na nás ani kapka. Strojů se zúčastnilo v konečném počtu 45. Celkově bych sraz ohodnotila jako velice zdařilý, tedy alespoň z mého pohledu.
Štěpánka Malypetrová