SkútrJízda 2009 - Mokré...

SkútrJízda 2009 - Mokré...Tradiční dovolená pohodových cestovatelů na ojedinělých cestovních motocyklech, i tak by se dala nazvat tato akce. Trasu letošní jízdy naplánoval Roman, jakožto velikán sedlající šlapací jednostopá vozidla nás povodil po krásách východních Čech a krkonošského Polska.
Seznam zúčastněných:

Evča a její léty ošlehaný Manet S 125
Roman a zelenobílá 502 PAv 41, plexi, rezerva
Miro a jeho nový objev v podobě modrobílé naleštěné panelky 502 + PAv 40
Aleš na 502 + PAv 40 pro tentokrát opět v jiné barevné kombinaci
Bohuš a 502 + v premiéře červený PAv 40
Zdenál a léty prověřený nerenovovaný stroj 502 + PAv 40
Jenda na svém čoudícím naftobenzinovém unikátu 502 panel + PAv 40

1.den

Prvním úkolem bylo dojet do Čermné nad Orlicí k Romanovi do jeho nového útulného hnízda. Roman připravil pěkné uvítaní, pivečko, klobáse z udírny, garáž pro naše stroje, střechu nad hlavou ….
Miro toho ihned využívá a vytahuje z Romana drahou leštící pastu na svoji „leštěnku“, aby byl druhý den na setkání veteránů v Bydžově nejvíc v obdivu. Nakonec se nás ještě snažil „otrávit“ pálenkou z řepy, aby dorazil do Bydžova jako jediný skútr… Zachránit nás mohl jedině Roman jakožto abstinent.
Hláška pro tento den byla od Zdenála, který prohlásil, že musí spát v rohu místnosti daleko od nás, bo se v noci ve snách pere se svoji ženou.

2.den

Novobydžovský čtverec – název lehce soutěžní veteránské akce, kterou jsme hodlali navštívit a pokusit se získat i nějaké hodnotné ocenění pro naše barvy. Zdržení po cestě jsme nabrali kvůli objížďce v Nechanicích a také některým z nás, kteří se báli po ránu v sedle skútru prdnout a raději zastavovali u remízků poblíž cesty – řepovice začíná být znát.
No, přehlídku i zápis jsme na náměstí v Novém Bydžově stihli a po rozpravě a obdržení základní mapky trasy jsme se vydali na start závodu. Na náměstí jsme ještě absolvovali slalom, jízdu po fošně, házení plastových kruhů na kolík a prověření znalostí spisovatele Aloise Jiráska a poté se vydali na zhruba 80-ti kilometrovou trasu po zdejším okolí, kde jsme projížděli kontrolami a kde nás testovali na dalších prapodivných úkolech. Jedinou nevydařenou kontrolou byla zastávka na oběd, kdy pro hojnou účast lidiček nebylo navařeno tolik porcí.
Večer bylo po řízku z bramborem vyhlášení výsledků závodu – no, mezi prvními jsme zrovna nebyli, ale poslední taky ne, takže docela úspěch. Hlášku pro tento den pronesl dobový policejní příslušník z kecafonu Škody 1202, kdy jsme při jedné neplánované zastávce na okraji cesty dostali každej pokutu 10 Kčs za chcaní v lese.

3.den

Po noci strávené opět u Romana v Čermné n/O cesta pokračuje do Jaroměře, do nádražní výtopny a muzea parních lokomotiv. Tolik starého železa po kupě se jen tak nevidí a ještě v Jaroměři, která je známa hojným počtem našich romských přátel. Po opravdu zajímavé podívané se odměňujeme obídkem v zahradní hospůdce s příjemnou obsluhou, dobrým jídlem a výhledem na romské ghetto...
Na nádraží Jenda objevuje směrovku na muzeum historických verglů kdesi poblíž Jaroměře. Obec s krásným názvem Šestajovice nalézáme hnedle díky mojí místní znalosti. Borec zde měl pěknou přehlídku historických moto, sbírku soutěžních enduro motocyklů značky Jawa a dokonce i dvě Čezety v krásně dochovaném původním stavu. Chvilku povídání s majitelem a frčíme dál, trošku měníme směr na Nové Město nad Metují, kde okoukneme historické jádro, dáme kafe a zmrzku a pokračujeme více do kopců na pevnost Dobrošov. Kocháme se úžasným výhledem do kraje a za účelem vysněné fotky pořádáme terénní výjezdy k polorozbořeným pěchotním srubům.
Dneska se k nám má připojit Bohuš, který zvládá cestu z Brna bez problémů a čeká nás v kempu v Náchodě. Hláškou pro dnešní den se stala moje věta… Ještě nikdy jsem nespal v kempu 30 km od domova.

4.den

Bylo pondělí, bylo po snídani a my přemýšleli, jestli jet dál směrem na sever, nebo se mrknout za Babičkou do Ratibořic. Mirovo rozhodnutí znělo jasně, potřebujeme další čárku za navštívenou pamětihodností, že jsme někde byli, a právě díky pondělí, kdy je většinou zavírací den, se nám tam i díky malému počtu návštěvníku chtělo.
Po cestě se vyskytnul první problém, Romanovi se urval čep bočního stojanu na 502, měl ho už silně načnutý díky své zapomnětlivosti při rozjezdech se stojanem. Miro ladí navigaci a hledá nejbližší opravnu, servis, dílnu… Po chvíli se zadaří dílnu najít, ale sváření je v dost ubohém stavu a klempíř má dovolenou.
Zkušený skútrista ale nezoufá, když má s sebou odborníka Jendu a jeho šikovné svářečské pracky. Během chvíle opravuje CO sváření a pouští se do jeho každodenní práce. Roman bedlivě kontroluje stav svého stroje, jestli Jeník dělá vše správně.
Během hodiny vše opraveno, Roman stojánkuje a my můžeme vyrazit dále směr Náchod, hraniční přechod do Polska, nad městečko Kudowa Zdroj, do jedné z mnoha restaurací s nabídkou vlastního rybolovu a pojídání pstruhů. Zkušený borci se ihned pustili do rybaření v místní tůni, kde se hladoví pstruzi chytali na vše, co spadlo do vody. Za pár minut se nám šest kousků smažilo v místní kuchyni. Objednali jsme si pivko s místní atrakcí, slzičkou malinové šťávy přímo do korbele a museli smeknout nad docela zajímavou zkvašeninou. V přepočtu 60 Kč za pstroužka bylo hodně příjemný a my se řítíme dále serpentinami směr Karlow, Radkow, přes čáru do Broumova, kde už čekala u nás doma Evča s navařeným kotlem brgulu (bramborového guláše). Večer se protáhnul díky menším opravám na strojích a velkého přínosu točeného piva ve džbánku společně s masovým fondu. Hláška pro tento den – na každé prase se vaří voda…

5.den

Tento den nás bylo již sedm strojů, 6x Čezeta 502 s PAvikem a 1x Manet S 125 sólo. První atrakcí je návštěva vyhlášené broumovské mototechny, kde si pár jedinců kupuje špatně sehnatelné náhradní díly. Po nákupu pokračujeme směr Police nad Metují do muzea stavebnice Merkur.
Nejvíc natěšený Miro spěchá, žene nás kupředu hlava nehlava, a když je konečně uvnitř, sedne si do rohu na židli a s blaženým výrazem ve tváři prohlasí hlášku dne „Nechajte ma tu zomrieť…“. Zajímavé stavby z kousků děrovaného plechu jsou opravdu pastvou pro kukadla, zejména pro nás, kteří měli alespoň jednu stavebnici doma.
Miro si zalézá do koutku pro děti a u malého stolečku s dvojicí dětiček se snaží postavit z Merkuru Čezetu. Asi bychom tu vydrželi celý den, ale měli jsme před sebou ještě hodně kilometrů, plán byl dojet přes Pomezní boudy a částí Polska až do Harachova.
Cestou byla zastávka v Peci pod Sněžkou pro fotku, a potom následoval nádherný výjezd nahoru na Pomezky, který kazila akorát nehezky vypadající bouřka před námi. Cesta z druhé strany Krkonoš stojí opravdu za podívání, hory vypadají úplně jinak, i když Sněžku by člověk poznal asi vždycky.
V Karpaczi se nalézá nádherné poutní místo s kostelíkem zvaném Wang, který se stal unikátní památkou dávného norského umění, a také spousta příjemných hospůdek s velkým výběrem pro našince neznámých pochoutek.
Při odstávce našich strojů se pokaždé přižene spousta obdivovatelů, stejně tak tomu bylo i na polské straně, kdy jeden východný Němec dokonce tvrdil, že ujel na Čezetě 76.000 km bez generálky.
Cesta zpět na české území kolem z velkých dešťů rozbouřené říčky je fakt nádherná a do Harachova dorážíme ve večerních hodinách. Velkým překvápkem je docela levné ubytování. Večer se na zápraží chatky rozprostře opravdová hostina, každý vytáhne z vozejku nějakou tu pochutinu a spokojeně se ládujeme.

6.den

Jsme v Harachově, nalézáme se v lyžařském a skokanském centru a s Evčou vzpomínáme na rok 2004, kdy jsme tudy se skútrama už jednou projížděli. Nutností byla zajisté fotka pod mamutím skokanským můstkem a také návštěva Mumlavského vodopádu.
Jizerskými horami kolem vodní nádrže Souš pokračujeme směr Frýdlant a dále opět do Polska omrknout hrůzostrašnou lidskou práci v podobě povrchového dolu Bogatynia. Jelikož jsme poblíž německých hranic, láká nás ještě pohled do dalšího státu, do městečka Zittau, i zde nezbytná fotka u hraničního trojmezí.
V dálce už se na nás směje v bouřkovém mraku samotný Ještěd, my ale musíme ještě překonat stoupání Kryštofovým údolím a omrknout orloj vestavěný do staré trafostanice. Samotný výjezd na Ještěd je nádherná záležitost a skútry ji zvládají bez problémů. Vrchol, tisíc fotografiií, doutník, kochání výhledem a obdiv této nádherné stavby.
Spaní máme plánované v Liberci, díky překopaným silnicím a Mirově zmatené navigace projíždíme město všemi směry. Naštěstí nás místní dobře nasměrovali a nám začala klasická každodenní smlouvací lapálie v místní recepci. Jelikož zde byla mladičká studentka, byl jsem dnes vybrán já a Miro. Skútry nám nepočítala vůbec, za předpokladu použití vlastních spacáků nám nebylo účtováno ani povlečení, no prostě super.
Večer jsme si udělali opět velkou žrací hostinu a někteří z nás se i rozhodli pro noční výjezd na Ještěd, který se nakonec ukázal jako neskutečný úlet. Hláškou pro dnešní den bylo povzdechnutí …Dokud máma funí, budu bydlet u ní.

7.den

Centrum IQ tykve – část zábavného parku Babylon v centru Liberce nás nalákala k návštěvě. Bylo zde vymodelovaných a detailně propracovaných množství atrakcí ze všech odvětví. Ne že bych to přímo doporučoval, ale za vidění to stojí.
Za silného deště pokračujeme do malebného návarovského údolí okouknout zbytky Cimrmanova mostu. Roman nám tu v těch uzoučkých serpentinách vypravuje historku, kdy tudy projížděl na kole a potkal tu uvízlý kamion. Borec si asi trošku spletl cestu a hlavně přehlídl cedulu 1,5 tuny.
Pokračujeme dál do Vysokého nad Jizerou na obídek a dále na Jablonec kolem řeky Jizery do Jilemnice. V Nové Pace nás čeká prohlídka autoveteran bazaru s velkým množstvím exponátů k prodeji.
Cestou do Velkého Vřešťova míjíme obec Hřídelec a vjíždíme do jícnu vyhaslé sopky. Další zajímavostí je pomník parašutistů boeingu b-17, který se poblíž obce zřítil při náletu na Drážďany.
Cesta do Vřešťova vesele ubíhá a nás už čeká jenom překvapení v podobě 130 Kč za komplet chatku, skvěle vychlazené pivko, docela ucházející koupačka a lekce slovenštiny v podobě testu od Mira. Dlouho do noci vzpomínáme na bezvadně strávený týden na skútrech a chválíme Romana za pohodově naplánovanou trasu, stálo to opět za to …, díky Romane…

8.den

Než se rozprchneme na všechny světové strany, zastavujeme ještě kousek nad Hradcem Králové v obci Chlum, kde se v roce 1866 odehrála velká bitva rakouských a pruských vojsk.
Vysolujeme na bábu u okénka poslední love a šplháme na 50 metrů vysokou rozhlednu. Kvůli oparu není viditelnost taková, ale dá se … Na Chlumu je zrovna jakási akce k výročí bitvy, jelikož tu lítají Prušáci na koních a je tu spousta maškaroidních polobláznů, trošku jiné odvětví jak naše grupa.
Poslední zastávka byla návštěva soukromé sbírky kamaráda Honzy v Častolovicích a výborný oběd v restauraci Česticích. Zde se mi s Evčou oddělujeme a pokračujeme směr Rokytnice v Orlických horách a pak jako ostatní domů.

AlesK

A ešte niečo od Admina:
Aleš, úchvatná reportáž, ty si sa minul povolaním, určite si bol v minulom živote spisovateľom.
Celkove sme natočili 1360 km – slušný výkon.
Tohtoročnú skúterjazdu sme premenovali na „Mokré 2009“. Ale na to, čo sa zomlelo všade okolo (Beskydy, Jeseníky..), tak sme mali celkom šťastie. Párkrát síce zapršalo, ale program nám to nenarušilo. Aspoň sa niektorí mohli pochválit so svojimi luxusnými nepremokavými kombinézami.
Tento rok žiadny defekt, asi sme si to vybrali minulý rok. Závady nijako dramatické: Romanov stojan a Mirova prasknutá odvzdušňovacia trubička.

A tu je pestrý fotoalbum.
Fotky z veteránskej súťaže Nový Bydžov sú kvoli prehľadnosti zvlášť.
Taktiež návšteva IQparku v Liberci má svoju fotogalériu.