"…boty, rukavice, klíče…co ještě…doklady… a jéje, Druzeta nemá technickou…"
I takhle může začínat odjezd na skútrsraz. Tak ráno honem na STK, ať můžeme vyjet včas. Konečně, půl jedenácté, odrážíme od břehu směr jih. Naštěstí naše taktika brzkého výjezdu vychází výborně a Kolín projíždíme naprosto hladce. Prvních 100km do Zruče na oběd zvládáme za 2h 10min průměrnou cestovní rychlostí 45km/h. Nožky na stůl a čekáme na zbytek.
Já, jako obvykle, na svoji Číze a táta na Druzetě, připojit se mají Libor a Karel taktéž s Druzetami a ještě Michal na sólo skútru. Po třech hodinách a několika pokusech o kontakt (pomocí toho ďábelského přístroje zvaného mobil) čekání vzdáváme a vyrážíme na dalších skoro sto kiláků. Ujedeme jich sotva několik, když se ozve Libor…čekáme další hodinu v Čejticích a konečně všech 5 strojů vyjíždí směr Řásná. Jen jedna malá zajížďka a na večer jsme v kempu. Ubytování celkem slušné a hurá na pivko. Večer uteče jako obvykle při dobrém pití a řešení nejrůznějších problémů, ať už se týkají skútrů, anebo něčeho úplně jiného.
Ráno na snídani, krátká rozprava a vyjíždíme směr Pelhřimov. Cestou nás čeká pár zajímavých výhledů do zatáček na dlouhého "skútřího" hada. Fotečka v pivovaru a další zastávka až v Rynárci kousek před Pelhřimovem. Ale, copak…jedna Druzeta schází, tak otočka a jedem hledat tátu, zbytek kolony se zatím volně přemístí do Pelhřimova na náměstí a my je pak nějak najdeme. Co má Druzetka asi za bolístku…nehází jiskru, tak svíčka, kabel k fajfce, cívka…pořád nic, takže na bok sundat výfuk a mrknout na zapalování…a je to tady upálený kabel ke "konďáku", šup tam nový a sláva, motor chytá na první našlápnutí. "Vyskakujeme do sedel" a mažeme to za zbytkem do Pelhřimova. Nakonec jsme "trucujícímu" stroji ještě vděční za asi hodinové zdržení, protože se tak vyhýbáme dešti.
Čeká nás oběd v hotelu Slávie, není důvod se zdržovat, je ideální čas a tak se jdeme najíst. Řekněme, že už jsme asi zažili lepší jídlo i obsluhu, ale nejsme zas takové padavky a něco vydržíme. Zbývá trocha času do besedy s panem Nedvědem, proto vyrážíme na návštěvu muzea kuriozit, ale cestou stíháme ještě kafíčko a nějaký ten zákusek v cukrárně na náměstí. Prší; a prší stále víc, do muzea to berem poklusem a doufáme, že se počasí umoudří. Neumoudřilo. Po dokončení prohlídky prší ještě víc než předtím. Pod průchodem se valí proudy vody, stojíme na schodech a obrubnících, abychom se vyhnuli vodě v botách, čas začátku besedy se neúprosně blíží a do deště se nikomu nechce. Nic naplat, do hotelu se vracíme opravdu svižným krokem a už se vyprávěním pana Nedvěda noříme do 60. let a tedy zlaté doby skútru Čezeta.
Ještě nějakou chvíli se potulujeme po náměstí a asi ve čtyři hodiny pan Marek z agentury Dobrý den vyhlašuje nový světový rekord o Největším počtu skútrů Čezeta na jednom místě v jeden čas; napočítal 59 strojů, což je slušný výsledek. Další vyhlášení, tentokráte Miss skútr Čezeta (původně záhadné, zelené papírky) a vyhrává…číslo 27, naleštěná Druzeta s "boudičkou" Libora Volka. Dostala korunku na plexisklo a nasedat, exhibiční kolečko kolem náměstí (trochu jsme jim tam zadýmili) a vyrážíme směr kemp Řásná.
Dojezd do kempu se konal bez větších potíží. Chvíli jen tak povídáme, začínají kolovat flašky (každý přivezl něco jiného, kdeže jsou ty poučky o nekombinování různých druhů alkoholu…), člověk by neřekl, jak rychle ten čas utíká, a tak honem na večeři. Někdo odešel spát dříve, někdo později (někdo měl problémy s hledáním chatky), ale všichni byli nakonec spokojení.
Po ránu, vstávání opět žádná sláva, ještě potřást rukou všem známým a rozloučit se a už "se to rozprchávalo" do všech koutů naší vlasti a i za hranice. Někteří borci ještě zajeli do nedaleké Růžené na sraz veteránů, jiní pádili rovnou domů.
Sečteno, podtrženo, bezmála 500 kiláčků a výborně strávený víkend.
Bylo to bezvadné, pánové, těšíme se na příští rok.
Štěpánka Malypetrová
Pozn. redakce: ještě tady chybí fotky, servírujeme Vám to po částech, aby to nebyl najednou takový nápor, po víkendu mají někteří z nás trochu otupené smysly...