Přečetl jsem si článek o první letošní vyjížďce Skútrklubu Čezeta, a tak by bylo asi správné napsat pár řádků o tom, že nejen na Moravě, ale i v Čechách se na jaře jezdí na skútrech. Tady u nás na západě (naší republiky) bývá první společnou jarní jízdou účast na Veteránské soutěži v Chomutově. Nebyla to vlastně první společná akce v letošním roce. Tou bylo setkání na Křivoklátu, jehož hlavní náplní byla návštěva motocyklového muzea věnovaného značkám ČZ a Jawa. Večer jsme s majitelem muzea poseděli v restauraci (do pozdních nočních hodin), takže asi nepřekvapí, že jsme využili jeho hotelových služeb a domů jsme z moc a moc povedené akce odjeli až ráno. Návštěvu velice zajímavého muzea s více než 90-ti exponáty mohu určitě za sebe i za všechny ostatní účastníky doporučit. Vzhledem k velmi časnému jarnímu termínu jsme se do muzea přepravili auty, a tak tou první motorkářskou akcí byl opravdu až Chomutov, ke kterému se už zase vracím (o návštěvě muzea se dočtete víc v dalším čísle Občasníku).
Každá chomutovská akce začíná setkáním u mě na chalupě. Určitě příjemné je, že počet účastníků rok od roku stoupá, takže letos nás stálo při odjezdu od nás z chalupy na startu už dvanáct. Složení bylo opravdu zajímavé: Dvě čezety s druzetami, dvě čezety s pavy, jedna sólo, jedna rikša, dále ČZ 150 C, 175/477, 125/453 a nakonec i tři jawičky, dvaapůla kejvačka a dvě třipadiny – kalif a šesttřičtyřka s pavem.
V tomto složení jsme dorazili bez jakýchkoliv technických problémů do Chomutova, zaregistrovali se a odjeli společně s ostatními na velké parkoviště v centru města, kde je přehlídka veteránů pro diváky. My jsme ty dvě hodinky strávili na hlavním chomutovském náměstí na oslavách založení města, kde jsme se věnovali takovým příjemnostem, jako jsou klobásy, pivo, káva apod.
Kolem jedné hodiny odpoledne jsme vyjížděli postupně na soutěžní okruh. Vzhledem k tomu, že máme tady u nás v Čechách hezké holky, tak si můžeme dovolit k dobovým skútrům zvolit i dobový posaz, aby se mělo zvědavé oko diváka na co dívat. Veteránskou soutěž nás absolvovalo jen devět, protože ostatní museli plnit rodinné povinnosti. Soutěžní úkoly jsme se snažili absolvovat s maximálním nasazením, nevyhnuly se nám ani drobné technické problémy, které jsme ovšem vždycky zvládli.
Pak jsem ovšem přijeli k jedné kontrole, kde byla na soutěžní úkol dlouhá fronta. Spousta soutěžících tam více či méně poslušně čekala. Všimli jsme si, že naše stroje si začal velice pečlivě prohlížet poslanec pan Tlustý, který se také soutěže zúčastnil údajně se zapůjčeným veteránem. Jenomže se tvářil strašně důležitě a vážně, procházel mezi našimi motocykly a stále někam telefonoval. Začali jsme mít takový nepěkný pocit, když jsme si uvědomili, že to byl právě on, který se velice aktivně angažoval při svržení naší vlády. Měli jsme strach, že by nás mohl někdo nafotit nebo nafilmovat, a pak bychom mohli být také s touto politickou sviňárnou spojováni a zaveleli jsme k ústupu. Nechali jsme si potvrdit naše soutěžní průkazy a s plným počtem trestných bodů za neabsolvování soutěžní disciplíny jsme odjeli směrem k cíli.
Tento moment se nakonec ukázal nešťastným, protože dcera skončila ve své kategorii na 4. místě a s body za vynechanou disciplínu mohla vystoupit na stupně vítězů. Takhle se tradičně dostala na stupně vítězů jen jako žena - řidička a odvezla si domů další sadu hrnků, jako každým rokem. Další pódiové umístění mohl získat kolega Vítek se svoji stopadesátkou čízou, jenomže uvedl do přihlášky chybně datum výroby, čímž se dostal do jiné kategorie a bylo po umístění.
Samozřejmě, že hlavní vinu na tom všem nese poslanecká sněmovna a její člen, který nás psychicky natolik rozhodil, že už jsme se nemohl dostatečně soustředit na další soutěžní disciplíny a poháry nám proklouzly téměř mezi prsty. Určitě jsme se ale dobře pobavili, krásně projeli, poklábosili a také poučili pro příští rok. Budeme bedlivě sledovat změny na naší politické scéně, abychom se pro příště lépe připravili proti možnému politickému nátlaku.
Marcel Malypetr
Fotky z akce zde.