Zruč nad Sázavou 22.–24.5.2009

.

Zruč nad Sázavou 22.–24.5.2009Již 11. Skútr a motosraz ve Zruči nad Sázavou byl tentokrát okořeněn 1. srazem ČZ 200 Roadster.
Vše začalo v pátek, kdy se nad naší republikou prohnala průtrž mračen spojená s vichřicí a bouřkou, takže samotný příjezd na sraz už byl značně zkomplikován. Chtěl jsem přijet brzy, abych se včas popral s ubytováním všech účastníků, kteří se podle mých představ budou potřebovat hlavně usušit, ale nebylo třeba spěchat. Většina z nich čekala buď doma a nebo třeba už někde na benzince, až se ta sodoma-gomora přežene. Kromě stálých účastníků zručských srazů (tzn. tvrdé jádro české sekce Skútrklubu Čezeta a trvalí hosté patřící již do inventáře tohoto srazu) rozšířili tentokrát naše řady již zmínění „roadstráci“ a také početná parta motorkářů z Plzně, kteří se pro změnu nabalili kolem Radka – kamaráda ze sajdkársrazů.

Všechny ty maily a prosby, které rozesílám, se v případě některých účastníků ukazují jako naprosto neúčinné, takže dorazilo mnohem více lidí, než jsem čekal, ale kemp opravdu nafukovací není. Jenomže nakonec jsme všechno vyřešili ke spokojenosti téměř všech účastníků, všichni se vešli, a to i za cenu karimatek umístěných v chatkách mezi postelemi.

Druhým problém způsobený nepřízní počasí byl večerní telefonát od Lojzy, že kvůli počasí se nedostane z Řásné a svou ranní účast na vyjížďce tedy odpískává. Jenomže on není jen účastník vyjížďky, on jej její vedoucí. Takže to zůstalo na mě. Moc velkou radost jsem z toho neměl, ale večerní náladu v útulné restauraci to nepokazilo, pivo (včetně nově čepovaného Březňáka) nám chutnalo, zapili jsme i úspěšně složenou maturitu dcery a projednávali zase spoustu důležitých problémů až do pozdních nočních hodin.

Ráno se počasí umoudřilo, vysvitlo slunce, i obloha už dostala světlejší a tím i příjemnější odstín. Kolem desáté jsme vyrazili na vyjížďku směr zámek Kačina, jenomže ne po vedlejších silničkách vedoucích možná krásnější přírodou, ale hlavní silnicí na Kutnou Horu, abych jako nechtěný vedoucí kolony trefil. Všichni účastníci, kromě kamaráda Karla, se chovali ke mně celkem korektně a ani jim moc nevadilo, že jsem Kačinu o kousek přejeli a museli jsme se vracet. Já na ty zámky moc nejsem. Na parkovišti jsme měli sraz s dalšími účastníky, kteří už předem hlásili, že přijedou později. A tak ani nevím, kolik nás vlastně na vyjížďku jelo, ale odhaduji to na více než 40 skútrů a motorek, ale chytřejší budu,až si to spočítám ze záznamů na videu, které ještě nemám.

Po individuální návštěvě zámku nebo místního motorestu, jsme se vydali stejnou cestou zpátky. Obě cesty proběhly bez komplikací, a tak jsme zase zaplnili svými stroji kemp a my sami se začali stahovat kolem ohníčku, na kterém se otáčelo a grilovalo 53 kg vepřového. Doufám, že všichni, kteří si zaplatili, se také dostatečně najedli. Masa bylo dost až do večerních hodin, takže oběd se průběžně změnil ve večeři a myslím, že nebyly žádné vážnější připomínky ke kvalitě stravy.

Ve tři hodiny pak začal hlavní odpolední program, což byla beseda s paní Jaroslavou Brutarovou. Tato dáma začínala jako konstruktérka u pana Kocha ve Strakonicích a měla na starosti uložení zadního kola typu 501. Zúčastnila se také propagační dámské jízdy kolem Československa, později pak jezdila soutěže na čtyřkvaltu ČZ 150, který zkonstruoval pan Walter, v pozdějších letech pak jezdila veteránské soutěže s vozem Aero.

Asi hodinku nám vyprávěla a pak ještě hodně dlouho u stolu diskutovala nad fotografiemi s účastníky srazu. Těsně před odjezdem si ještě asi po 30-ti letech vyzkoušela posaz na Čezetě, ale zjistila, že už to není ono a že asi svou účast při výročí ČZ ve Strakonicích v sedle Čezety ještě uváží. Zajímavé také bylo, jaký zájem projevovala o všechny motorky i skútry v kempu. Fotila, vyptávala se a mnohé z účastníků překvapila svými technickými znalostmi. A snad neudělám nějaké společenské „fó pa“, když prozradím, že je jí 76 let. Taky byste chtěli být v jejich letech tak čilí??? Já jo.

Pak už zase zábava pokračovala volným způsobem i tempem, jediným zádrhelem byl technický problém se zapalováním na ČZ 150C, která odmítla dojet až do Zruče a za Prahou si řekla: „Dost!!!“ Byla tedy dopravena přistaveným dodávkovým vozem a na místě jí bylo domluveno, že takhle se slušné čízy nechovají, že podobné chování má pro příště přenechat jiným značkám. Pokud jsem to dobře pochopil, pro příště by ji mělo od podobných vrtochů odradit VAPE.

Abych se ale vrátil také ke srazu ČZ 200 Roadster. Na přiloženém obrázku jich vidíte 6 a jednu ČZ 180 OHC, dva roadstery odjely přímo od Kačiny a jeden přijel až v sobotu večer po fotografování. Takže celkem se na srazu sešlo 9 čistokrevných Roadsterů, jedna čtyřdobá ČZ 180 a jeden skútr Čezeta se zabudovaným motorem ČZ 200 OHC. Myslím, že hlavní organizátor tohoto srazu, který přijel až z Brna, byl s počtem účastníků spokojen, protože těchto motocyklů u nás asi opravdu moc nejezdí.

No a to už je prakticky všechno. Společenský večer opět proběhl v restauraci nebo i jinde, podle přání každého soudruha, a ráno se jelo domů. Docela mě vyděsilo, jak se všichni při placení loučili s paní vedoucí slovy: „Tak ahoj zase při příštím srazu, těšíme se na příště apod.“ , a tak mám takový nepříjemný pocit, že mě všechny tyto starosti budou čekat znovu letos v září. Ach jo.

Fotky z akce zde.

Marcel Malypetr

You have no rights to post comments

Vložit na stránky

Kontakty

Předseda Skútr klubu Čezeta:

Jitka Kubálková
jitka@skutrklub.cz

Administrátor stránek:

Miroslav Gerža
admin@skutrklub.cz

Přihlášení

Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account