Nevím jestli je nebo není třináctka nešťastné číslo, ale faktem je to, že 13. sraz ve Zruči nad Sázavou nebyl a nevím, jestli ještě někdy ve Zruči bude. Ale pro jedno kvítí slunce nesvítí, a tak když není Zruč, je Višňová a třeba (a je to dost pravděpodobné) budou i jiné ….. tak, jak to v životě chodí. A jako má mince rub a líc, tak bychom mohli klady i zápory najít na této výměně kempů, nebylo grilované selátko, ale byla jiná a dlužno dodat, že také veslice krásná krajina.
Višňová je autokemp na břehu Berounky, v kraji spisovatele Otty Pavla, nedaleko od Křivoklátu. V době záplav byl tak zatopen, že z komínů na chatkách koukalo z vody asi 10 cm, což je na některých komínech ještě dnes vidět. Několik chat od těch dob také ještě stále chybí, zbyly tam jen základy.
Po propršených týdnech to bylo trochu riskantní, ale kdo vydržel neprohloupil. Musím mluvit o dešti pravdu, aby mě zase nemusel Libor opravovat. Takže za celý víkend jsem při sobotním návratu těsně před kempem chytil na plexištít několik velkých kapek deště. Víc ani kapičku – a na tom trvám!!! Na cestování bylo prakticky ideální počasí, nebylo moc horko ani zima, chvílemi svítilo i sluníčko, silnice suché a že občas nás trochu strašily mraky, tak tentokrát opravdu jen strašily.
Někteří nahlášení účastníci svou účast odvolali z důvodu nemoci, návštěvy tetičky nebo velké vzdálenosti (i když podle mapy je to z Jihlavy blíž než z Vrchlabí, odkud přijel Polda), ale to už je věcí každého soudruha, jak se popasuje s těmi pár kilometry navíc. Takže se nás nakonec sešlo 10 motocyklů, takové to zdravé zručské jádro, které doufám zůstane i jádrem nyní, kdy jsme zahájili (podle slov Honzy) novou etapu skútr a motosrazů pod názvem „Zruč druhé generace“.
A program? V pátek posezení v restauraci s velmi zajímavou kulturní vložkou, v sobotu návštěva oslav 100 let výročí založení firmy Ogar v Praze, pak posezení v malém zapadlém ale velmi příjemném občerstvovacím zařízení, následovalo doplnění pohonných hmot a na závěr vyjížďky letmá návštěva Mořiny, jinak řečeno lomu Amerika, kde byl filmován třeba Limonádový Joe. Každopádně byla vyjížďka docela pěkná, protože jsme najeli přes 170 km a nepočítám-li trochu nudnou jízdu po jižní spojce v Praze, tak cesta údolím Berounky a Křivoklátskem je hezký zážitek.
Při večerním hodnocení akce jsme usoudili, že Višňová je určitě ještě potencionálně vhodný kemp pro minimálně jeden další sraz, na který už máme plán na zajímavou vyjížďku a návštěvu tří zajímavých míst. Podívejte se na pár zajímavých fotek a pokud se budete chtít dozvědět víc (třeba o tom, proč jsme seděli v restauraci v helmách), tak si počkejte na jarní číslo Čezetářského občasníku.