7. den - pátek
Verze Kroupovic:
„Z Visegrádu, pozemského ráje“ psal svůj dopis na lesk a okázalost papežský vyslanec, když jako host pobýval na dvoře krále Mátyáše - možná i proto ještě dnes hostí tento komplex budov prezidentské hlavy. Pohled na zákruty Dunaje z hradní věže je opravdu dechberoucí. Za namahavý výstup jsme se hned odměnili a na historickém tržišti se nezřízeně cpali místními specialitami z velkých kotlů.
Za atrakcí, která mě celou jízdu nenechávala klidnou, jsme se vydali na východ směrem ke slovenským hranicím. Cestou jsme využili přívozu přes Dunaj v blízkosti města Vác - skútry si tedy alespoň chvíli odfrkly ve stínu lodi.
Stopy po pravěkých zvířatech byly nalezeny i na území jiných evropských států, ale Ipolytarnóc je jediným místem, kde zkamenělé bahno ve velmi zřetelné podobě uchovalo stopy všech zvířecích druhů, které na tomto místě v daném historickém období žily. Na kraji této novohradské obce najdeme lesík s naučnou stezkou, po níž se můžeme vydat hluboko do pravěku, do doby před zhruba 20 milióny let. V areálu, který se rozprostírá na úpatí hory Karancs a byl v roce 1944 prohlášen za chráněné území, doslova šlapeme na paty pravěkým ptákům, šavlozubým tygrům, pranosorožcům …
My se ovšem přiřítili 10 minut před zavíračkou a snad jen naše prehistorické stroje a ztrhaný výraz ve tvářích obměkčily průvodce, aby nám vypravili soukromou prohlídku areálu. Potom už byl čas se zakempovat, slovenská přehrada Ružiná už nás očekávala.
Verzi od druhé části peletonu vložil Miro:
Druhá časť expedície sa rozhodla, že ten kopec na Viszegrad je v tom horku nad naše sily. Naše rozhodovanie bolo ovplyvnené i velkolepým jarmokom pod hradom. Desiatky až stovky stánkov s miestnymi umeleckými výtvormi, prevažne velmi vkusnými a nejakým spôsobom spojenými s históriou tohoto územia. Nikde žiadny rákosník s čínskym šmejdom. Do toho rôzne skupinky v dobovom oblečení a hlavne...hlavne stánky s maďarskými kulinárskymi špecialitami.
Pekne sme sa toho nabažili, poľutovali Aleša s Evčou, ktorí sa práve škriabali na hrad a vyrazili smer Komárom. Cesta okolo Dunaja pekne odsýpala až na to, že sme Dunaj skoro vôbec nevideli, zato moc pekné socialistické fabriky. V Komárome (HU) každý minul posledné forinty v Tescu pri moste. Na parkovisku plnom slovenských áut som sa dal do reči s pánom z Komárna (SK). "Vy sem chodíte nakupovať, je to tu lacnejšie?" "Ale, viete už ani nie, ale je to zvyk"... odpovedal mi pán rýdzou maďarskou slovenčinou. Bol veľmi ochotný a vtiahol nás autom cez most až do centra Komárna, kde sme si prezreli tzv. Nádvorie Európy. Architektonický zážitok umocnil dobrý obed. A to nebolo dnes zďaleka všetko, ďalším cieľom bolo vodné dielo Gabčíkovo, ktoré je spojené s dlhoročnými spormi medzi Slovenskom a Maďarskom. Jadrom sváru bolo odstúpenie Maďarska od desiatky rokov pripravovanej stavby v dobách RVHP. Všetko nakoniec skončilo až na medzinárodnom súdnom dvore v Haagu. Kolosálnosť tejto stavby nás úplne ohromila. Toľko betónu na jednom mieste sa len tak nevidí.
Deň nabitý zážitkami sme zakončili na termálnom kúpalisku s kempom v Dunajskej Strede s množstvom teplých a studených bazénov. To bol balzám na naše rozhrkotané telá z celodennej jazdy! Grilovaná rybička, nejaké to pivečko a šup do pohodlného stanu :-).
Omámení dne: Zdeněk R. si v PAvu přes pilu, gril, ramínko, stoličku, jehlu na opékání, sekeru, stínítko na nos, moskytiéru a jiné potřebné věci neveze lázeňský župan...
Komentáře