1. den - sobota 2. července.
Zahájení jízdy na historickém místě – startu VC ČSR - Bosonohy v 8:15 hodin.
Počasí pro jízdu jako stvořené oblačno, ne příliš teplo, mírný vítr.
Družstvo zahajovalo v sestavě Martin, Miroslav, Zdeněk H. a Zdeněk R.
Nabrali jsme směr Střelice, Rosice a do kopce na Zbraslav, kde již čekal další účastník Bohumil. Po jeho kontrole uzamčení rodinného domku jsme dali pokyn k odjezdu. Provedli demonstrativní průjezd Zbraslaví a nabrali směr na V. Bíteš. Zde bylo provedeno dotankování na „levné“ benzince. Po výjezdu na náhorní pláně nad Bíteší jsme poznali dalšího spolujezdce a to silný protivítr. Tento nás potom provázel celý sobotní den. Projeli jsme Třebíčí, Telčí, Mrákotínem, Studenou, Jindřichovým Hradcem a směřovali na Týn nad Vltavou. Před Týnem jsme v jedné vesnici doplnili energii poctivým obědem. Oběd byl natolik sytý, že to chtělo spíš si zdřímnout než pokračovat v jízdě.
Následoval Týn nad Vltavou a potom už předposlední zastavení v Písku. Skútry jsme nechali zaparkovány na náměstí. Stejně jako při jednotlivých zastávkách během dne, tak i zde byly Čezet, středem zvýšeného zájmu procházejících občanů.
Cílem naší zastávky v Písku byl historický kamenný most přes řeku Otavu, jeho středověké okolí, dále potom Křižíkova vodní elektrárna z počátku 20.století, která je stále funkční. Most po povodních před pěti léty i okolní domy na nábřeží jsou velmi pěkně opraveny. Totéž se dá říci i o samotné elektrárně. Ta stojí na malém poloostrově řeky Otavy a na úpatí středověkých hradeb města. Strojovna elektrárny, jejíž výkon je 110 KW, byla vodou zatopena až do výše cca 2,5 metru. Po důkladné prohlídce elektrárny a procházce po přilehlých středověkých hradbách jsme opět dorazili na náměstí. Zde v cukrárně za odměnu následovalo sladké občerstvení a teoretická příprava na cestu do kempu.
Kemp s názvem Milavy ve vesnici Velká Turná byl ještě vzdálen cca 30 km. Tam jsme dorazili cca kolem 19.hodiny. Kemp postavený odhadem v 70.letech uplynulého století v těsné blízkosti rybníka, upravený, plný návštěvníků, sociálka s T+S vodou, hospoda, spokojenost. Jediné co nám neklaplo, byly povětrnostní podmínky. Velmi čerstvý vítr, sem tam začalo poprchat a hlavně chladno 10° C.
Čezety bez závad.
Počet ujetých kilometrů 236.
2. den - neděle 3. července.
Počasí – chladno, silný vítr, v průběhu dne se přidaly i dešťové přeháňky.
Po nočním dešti, ráno dosti pošmourné a chladné. Snídaně proběhla z vlastních zásob, následovalo sbalení osobních věcí, finanční vyrovnání a cca v 9.30 hodin start na Plzeň. Směr byl Blatná, Lnáře, Nepomuk, Blovice, Plzeň-Slovany. Do centra Plzně na Náměstí Republiky jsme dorazily přesně v poledne, kdy v kostele Sv. Bartoloměje právě zvonily. Po objetí historického náměstí jsme zaparkovali na ploše náměstí před kostelem. Hned za patami nám s autem stáli příslušníci městské policie. Na ploše náměstí se totiž nesmí parkovat. Vysvětlili jsme, že uděláme pouze snímek s kostelem a skútry postavíme na přilehlou komunikaci. Náš požadavek byl odsouhlasen. A začalo pršet. Po nezbytném fotu z náměstí jsme Čezety postavili, tak jak jsme slíbili, na přilehlou komunikaci. Skupina se rozdělila na dvě části - 1/5 (Miro) se dala do opravy Čezety a 4/5 zamířily kam jinam, než do hospody.
Miro pracoval, my zatím zvládli lepší-polévku a nějaké pití. Když jsme se vrátili na náměstí
oprava byla hotova (výměna relé). Během výměny relátka došlo k úsměvné příhodě. Miro byl osloven přítomnými holandskými turisty vycházejícími z kostela, zda se jedná o půjčovnu skútrů.
Ještě jedna zajímavost, moje Čezeta se na toto náměstí dostala opět po 47 letech. Na rohu náměstí Republiky a ulice Františkánské byla v roce 1964 Mototechna. Zde jsem ji tehdy za 9700,- Kčs koupil (pro informaci mladší generaci, jednalo se cca o 8 měsíčních platů).
Odpolední program – muzeum letadel Zruč u Plzně. Nasedáme na Čezety a za mírného mrholení vyrážíme směr Plzeň – Lochotín , Bolevec (zde už prší vydatně ), Třemošná a Zruč. Jedná se o soukromé muzeum letadel, má jich zde být cca 70 ks. Jedná se o vrtulová a proudová letadla z výzbroje Čs. armády , Čs.aerolinek, dále o proudové stíhačky z Francie, Italie, dále jsou zde makety letadel které byly postaveny jako kulisy pro filmová studia. Letecká část muzea je doplněna o těžkou vojenskou pozemní výzbroj Čs.armády jako jsou tanky, samohybná děla, transportéry a přepravní nákladní vozidla. Po prohlídce muzea, která trvala cca 1,5 hodiny a byla v taktu déšť- nedéšť, jsme se rozhodli k provedení přesunu do Mariánských Lázní. Protože pršelo poměrně vydatně, v Třemošné jsme zvolili variantu doplnění zásob potravin ve zdejším Penny marketu. Čezety jsme měli schovány pod přístřeškem prodejny a opět jsou středem zájmu. Postupně jsme na sebe v tomto letním čase kromě teplého oblečení navlékli i nepromokavé oděvy a vyrazili.
Následoval průjezd přes Město Touškov , Stříbro, Černošín, Planá, Mar.Lázně a její předměstí
Drmoul. Zde se nachází přírodní koupaliště Lido s cca 10 ks chatek. Jenže my před plotem a uzavřenou bránou. Po pár telefonech se přesouváme o cca 300 metrů bokem od hlavního vstupu, zde nám otevírá další bránu usměvavá paní a světe div se - Mirova krajanka ze Slovenska.
Dostáváme 2 chatky, ubytování skromné, chatky jsou vybaveny tekoucí vodou a WC. Stáří chatek opět 70. léta min. století. Důležité konstatování-jsme v suchu. Vlastní areál koupaliště velmi pěkný, upravený, jenom to chladno.
Po ubytování, teplé sprše, večeři z vlastních zásob a krátké diskusi co zítra, jdeme do postelí.
Kromě Mirova relátka, Čezety bez závad.
Počet ujetých kilometrů 202.
3. den - pondělí 4.července.
Počasí - opět chladné v průběhu dne mrholení, ale neprší.
Vzhledem k povětrnostním podmínkám volíme kratší okruh v Německu. Vyrážíme směr Mar.Lázně, Dolní Žandov, Okrouhlá, Cheb, Jesenická přehrada, Pomezí, Hohenberg, Selb.
Zde uděláme delší zastávku. Jedná se o město v tradiční výrobou porcelánu zn. Rosenthal. Následuje prohlídka města foto u největší kávové konvice světa - výška 4,85 metru, Váží 400 kg a pojme 60 000 šálků kávy . Dále jsme usilovně hledali a našli porcelánovou uličku- jedinečný symbol města Selbu. Tvoří ji 55 000 ks barevných porcelánových dlaždic, které byly sestaveny z porcelánových střípků. Na cestu si dáme bratvurst – zalijeme nealko pivem a valíme dál.
Upřesníme opět azimut a nabíráme směr na poslední trojmezí České republiky, které zatím nemáme odškrtnuté. A to ČSSR, NSR, NDR. Nutno na něj jet z německé strany z obce Mittelhammer. Téměř až na místo vede asfaltová cesta, poslední strmý úsek byl ukončen malým parkovištěm. Zde jsme přišli trochu nevhod zaparkované osádce auta. Dotyčná dáma se po našem příjezdu urychleně upravovala. Vlastní trojmezí bylo cca 50 metrů v lesním potoce obývaném vzácnou mihulí říční. U instalovaného přístřešku na české straně pomezí jsme provedli zápis do umístěné knihy návštěv. Následoval směr vesnice Hranice, Ašský výběžek a město Aš. Zde opět foto u oznamovací značky Aš. Čezety jsme zaparkovali v místě vjezdu autobusů MHD na jejich parkoviště. Za chvíli k nám došel jeden pracovník této společnosti ve věku cca 50 let. Místo očekávaných výtek následuje kvalifikovaná řeč o Čezetách, o problému Aše a okolí – zavírané a rozpadající se fabriky, kdo nyní obývá Aš - nastěhovalo se sem v poslední době velké množství spoluobčanů tmavší pleti. Přišel sem před 25 lety a pracuje jako řidič autobusu. Tehdy to tady žilo životem – dnes zde není nic. Doptali jsme se ještě na cestu k rozhledně na kopci Háj a rozloučili se.
Na Čezetách jsme se dostali až k úpatí uvedeného kopce. Nadmořská výška 757 metrů. Rozhledna je postavena v roce 1912 je nazývána i „Bismarckovou rozhlednou“. Po výstupu a sestupu z rozhledny bylo rozhodnuto, že je nutné dokoupit dost velkou část prasátka na večerní grilovačku a další potřebné suroviny. Zastávka byla realizovaná u Tesca.
Po příjezdu zpět do kempu provedena Mirem odborná příprava kotlet na grilování, já mu u toho trochu asistoval. Úterní večeři jsme dali do ledničky a věnovali se pondělní večeři.
Čezety bez závad.
Počet ujetých km 188.
4. den - úterý 5. července
Počasí oblačné na první pohled trochu tepleji, neprší.
Kolem 9.30 výjezd směrem Mar.Lázně, průjezd náměstím zastávka v Info - centru. Po informacích, které jsme zde obdrželi a doporučení jednoho z obdivovatelů Čezet, který nám doporučil návštěvu rekultivace dolu u Habartova, vyrážíme k plnění předepsaných cílů. Ranní dojem o zlepšení počasí se vytrácí, v jedné polovině města bez deště v druhé prší. Po kratší orientaci výjezd na konečnou lanovky, kde se nachází expozice miniatur. Po zaparkování slyšíme známý zvuk jednovýfukové Čezety, přijíždí poslední účastník skútr jízdy Aleš.
Z Broumova má natočeno přes 300 km. Po krátké výměně dojmů jdeme do parku Boheminium, kde jsou umístěny v měřítku 1 : 25 modely stavebních a technických památek České republiky. Pro pobavení všech si Aleš kupuje důchodcovskou vstupenku. Slečna mu jí bez mihnutí oka prodala. Ranní porce kilometrů z Broumova zanechala patrně na jeho vzhledu značné následky.
Po kratší chůzi cca 50 metrů v parku začíná opět pršet. Řešíme to posezením na kávě v místní restauraci. Po dešti ukončíme zbývající prohlídkové kolečko v parku. Před námi je pokračování denního plánu, velmi pěkná cesta lesní krajinou do Bečova nad Teplou. Zde zaparkujeme v podzámčí a rychle do hospody na oběd. Tlačí nás čas je kolem 14. hodiny. (netlačil čas, ale prázdné žaludky – pozn.red.)
Po obědě následuje odjezd směr Krásno, Horní Slavkov , Loket, Nové Sedlo, Svatava, Habartov, Bukovany. Zde bychom měli někde sjet na dno bývalé uhelné pánve. Místo jsme trefili s přesností cca 100 m. Ten pán, co nám to v Mar. Lázních radil, nelhal. Stálo to za to.
Následuje cesta zpět do Mar. Lázní za výrazného zlepšení počasí - začíná svítit slunce.
Příjezd do kempu cca v 19.00 hodin. Zdeněk R.a Aleš stíhají koupel v koupališti - jen pro otrlé.
Urychlená příprava grilovačky a kolem 20. hodiny je za odměnu vepřové hodování. Navrch jsme přidali několik Euro – piv a dohodli termín zítřejšího odjezdu.
Když spočítám tento den Alešovi ujeté km, jsem hodně blízko číslu 500 – to vyžaduje uznání.
Čezety bez závad.
Počet ujetých km dalších pěti účastníků je 184.
5. den - středa 6. července
Počasí, polojasno výrazně tepleji.
Po finančním vyřízení pobytu jsme vyrazili směrem na lázně Kynžvart.
Projíždíme opět velmi pěknou lesní krajinou (majitelem zámku byl na přelomu 18. a 19. století kancléř Meternich). Zde si domlouváme možnost fota před průčelím zámku, pracovnice parkoviště nám vyšla vstříc. Všude zákazy vjezdu. Podobně jako v Plzni, jak zastavíme před zámkem, už nás ostraha zámku upozorňuje, že se zde parkovat nesmí. Nezbytný dokument, že jsme zde byli je hotov a vyjíždíme směrem na Kladskou a Prameny. Stoupání z Kynžvartu je 10 % takže na 1. Silnice okresního charakteru zaflikovaná
Je nutné dávat pozor na nečekané díry. I tak se jim někdy nevyhneme. Po výjezdu na vrcholovou část Slavkovského lesa otevírá se velmi pěkná krajina tohoto předhůří Krušných hor. Projíždíme Kladskou – kde jsou umístěné stavby ve stylu švýcarských usedlostí, dále rybník ve výšce 820 m.n.m. Kromě těchto staveb je ve Slavkovském lese vybudován vodní kanál, který byl postaven přibližně v 1. polovině 16. století. Tento sloužil jednak k plavení dřeva a jednak zásoboval vodou cínové doly v Horním Slavkově. Od roku 2003 je - Dlouhá stoka – národní kulturní památkou. Následuje směr stáčírna minerálky Magnesia. Po informacích na vrátnici podniku dostáváme informaci ohledně pramenu Magnesie přibližně 5 km od místa podniku.
Opět jsme trefili na první pokus, ovšem u pramene je označení „ Grünská kyselka“. Zhotovíme doklad o návštěvě místa, naplníme PET láhve minerálkou a vyrážíme směr vesnice Chýše. Tam rychle do pivovaru na oběd (jedná se o malý místní pivovar). Prostory restaurace včetně přilehlých prostorů zahradní restaurace přeplněny návštěvníky. Čezety jsou mezi tím v permanentním zájmu návštěvníků tohoto pohostinného místa.
Nabíráme směr hřebčín pana Josefa Váňi, sedminásobného vítěze Velké Pardubické. Zde nás očekává sympatická, usměvavá slečna Nela, která je zaměstnankyní hřebčína a také Mirova známá z Brna.
Navštěvujeme postupně dvě zemědělské usedlosti ve vzdálenosti cca 1 km a 3 km od vesnice Chýše.
V první usedlosti mají ustájeno cca 25 koní. Jedná se o opravené starší zemědělské budovy. Mezi ustájenými koňmi je zde i dvojnásobná vítězka Velké Pardubické – Rezistána, v současnosti již desetiletá klisna-bělouš. Byli jsme seznámeni s celkovým počtem koní, je jich v hřebčíně 58 a denně se o ně stará 8. zaměstnanců. Dále jsme se doptali na způsob krmení, dávky krmení, způsob každodenní údržby, četnost vycházek, včetně vycházek v zimním období. Byla nám předvedena kruhová chodící ohrada, její význam a způsob jakým jsou v nich koně nuceni chodit i když se jim moc nechce. Zdeněk R. tréninkově jedno kolečko absolvoval. Jinak vycházkové terény mají koně venku na přilehlých loukách.
Po ukončení prohlídky se přesouváme do hlavní lokality stájí, kde je zbytek ustájených koní, tréninková dráha, a připravené výběhové trasy. Jedna z tréninkových tras vede i na vzdálený kopec. Pro představu tj. jako by v Brně ze Žabovřesk vybíhali koně na Jundrov tam na Holednou a zpět.
Celý tento komplex budov jak obytných, tak stájí je umístěn ve velmi klidném údolí nerušeném žádnými vnějšími vlivy. Tento klid a pohoda nadále vyzařuje i z naší průvodkyně, stále usměvavá, ochotná odpovídat na dotazy a vysvětlovat proč tomu tak je. Prohlížíme opět jednotlivé stáje a v jedné kóji je nám představen i poslední vítěz „Velkém Pardubické“ - Tjumen.
Opět byla řada dotazů, tak jak si postupně vzpomínáme, např. na kování koní. Člověk si myslí, že se jedná o rutinní záležitost. Mýlka, někteří koně kování nesnáší. Někdy je nutné jejich uspání a tomto stavu provést okutí.
Čas ubíhal rychle od zamýšleného foto důkazu s p.Váňou jsme museli ustoupit. Kdybychom však vydrželi do 17.hodin bylo by to i s ním. Takto nám naše velmi příjemná průvodkyně Nela přivedla k seřazeným Čezetám posledního vítěze „Velké Pardubické“ – Tjumena. Důkazné foto i s naší sympatickou průvodkyní se povedlo. Za čas, který nám věnovala jsme poděkovali a rozloučili se.
Nabrali jsme azimut na Karlovy Vary a Krušné hory k horské vesnici Přebuz.
Před Karlovými Vary však najednou rachot v Bohušově stroji a zůstali jsme stát. Ironií osudu se to stalo pod „ Andělská horou“ a na protilehlé straně silnice kostel „ Nejsvětější trojce „.
Komise odborníků postupně lokalizuje možnou příčinu závady. Následuje rozborka zadní nápravy a příčina je odhalena. Jednalo se o smetené vnitřní unášecí ozubení jak rozety, tak kola. Ošidili jsme trochu šíři rozpěrných kroužků a pokusili tyto dva kusy alespoň trochu zprovoznit. Dá se říci, že se to po dvou hodinách práce podařilo. Následuje zkušební kolečko a zdá se, že to pojede. Mezi tím však proběhnou záchranná volání do nejbližšího servisního místa a to je Liboru Volkovi do Brandýska. Případně požadované věci má, a kdyby bylo nejhůře, je ochoten je dovést. Před hodinou se vrátil z dovolené u moře. Někdy musí být i štěstí.
Protože je kolem 19.00 hodiny, následuje telefonát do penziónu ohledně našeho pozdějšího příjezdu.
Opatrně rozjíždíme Čezety a postupně se dostáváme do provozního tempa, míjíme Karlovy Vary a začínáme se blížit ke Krušný.horám. Projíždíme Novou Roli, Nejdek. Začíná prudké stoupání 10 % opět na zaflikované okresní silnici na Přebuz. Dojíždíme kolem 20:45 hodin. Následuje rychlé ubytování a nástup na večeři, personál penzionu ochotný, po nasycení a přehodnocení některých bodů dne zaléháme.
Kromě popsané opravy ostatní Čezety bez závad.
Počet ujetých km 191.
6. den - čtvrtek 7. července
Počasí bez deště, pěkně.
Po ranní snídani z nabídky pensionu jsme připraveni k odjezdu do německého Zwickau.
Jsme vzdušnou čarou cca 1,5 km od hranice, ale pro cestu do Německa bychom měli jet tak 30 km objížďkou. Po dotazu u spolubydlících cykloturistů, zda je možné někudy se na druhou stranu dostat, dostáváme zápornou odpověď. Přesto se rozhodnem a jedem přímo.
V následující vesnici potkáváme motoristu u kterého se dozvídáme, že je to možné a nabídl se, že nás tam protáhne. Jednalo se o zaměstnance obecního úřadu, tak že jsme to měli i s tímto komfortem. Po klikatých stoupáních a sjezdech se dostáváme do vesnice Sachsenberg. Zde se náš doprovod s námi rozloučil a my pokračujeme směrem na Reuterkranz, dále na Hudshutel, kde zastavujeme u udolní přehrady. Zde na motorkářském parkovišti návštěva hospody, trochu pojíme místní „"Bratwurst“, dáme kafe a pokračujeme na Zwickau. K muzeu, které je v prostorách bývalé výrobní fabriky Trabantů, přijíždíme kolem 13:00 hodiny. Následuje přibližně dvouhodinová prohlídka muzea. Jsou zde vystaveny výrobky předválečných automobilek, které byly následně sloučeny pod zn. Auto - Union. Kromě klasických limuzín těchto čtyř značek, jsou zde vystaveny i sportovní a závodní speciály již zn. Auto - Union. Dále tuto část doplňují foto známých závodních es této doby.
Samostatnou část v odděleném prostoru je věnována období válečnému. Dále pak jak se měnily výrobní podmínky zaměstnanců v letech 1920 až 1935 a co vše tomu předcházelo.
Další samostatnou částí muzea je celý výrobní program automobilky pod křídly NDR. Ať už se jednalo o typy P 50, P 70, P 100, IFA a celý výrobní program Trabantů včetně jejich soutěžních modifikací. Opět jsou zde vystaveny i závodní speciály z tohoto období.
Informací je zde tolik, že by to chtělo minimálně dvě návštěvy a to po delší době, aby jednotlivá fakta se dala dobře zužitkovat.
Po ukončení prohlídky naše cesta nabírá směr Mylau. Zde se nad rozlehlým údolím nad řekou Goltzsch rozepíná nějvětší cihlový most světa Goltzschtalbrucke. Je dlouhý 574 metrů a vysoký 78 metrů. Byl postaven v době budování sasko – bavorské železnice z Lipska do Norimberku v letech 1846 – 1851. Na výstavbu bylo použito 26 000 000 cihel. Most je sestaven z 81 zaklenutých oken. Na vlastní stavbě pracovalo 1736 pracovníků. Během stavby na něm zahynulo 31 lidí. Na úpatí mostu navštěvujeme restauraci s domácí kuchyní. Na pořadu je polévka Soljanka a smažený řízek s květákovým salátem. Nesmíme zapomenout na foto a odjíždíme k již ráno navštívené údolní přehradě, avšak z protilehlé strany. Následuje sjezd krásným údolím do Kligenthalu. Zde zajíždíme do prostoru mamutího lyžařského skokanského můstku. Foto, že jsme zde byli, krátká prohlídka a protože je již podvečer, nasedáme a vyrážíme směr Kraslice a Přebuz. K pensionu se dostáváme kolem 20"00 hodiny.
Co stojí za samostatnou zmínku k dnešnímu dni jsou velmi pěkné silnice na celém projetém území Německa. A další skutečnost, tak jak na území ČR, tak na území bývalého NDR, velké množství uzavřených výrobních podniků v celém příhraničním prostoru. Kromě rozbitých oken jednotlivých objektů vyrůstají ze zdí budov náletové dřeviny a budovy výrazně chřadnou.
Čezety bez závad.
Počet ujetých km 195.
7. den - pátek 8. července
Počasí příjemné, polojasno, nefouká.
Po snídani, která je opět z nabídky pensionu následuje vyúčtování pobytu. Vyjíždíme přibližně v 9:30 směrem na Rolavu, Jelení, Nové Hamry, Pernink, Abertmany, následuje 11 % stoupání na Boží Dar. Před Božím Darem odbočujeme na lesní cestu a cca po 1 km přijíždíme k rozhledně na Božidarském Špičáku. Celý prostor jak na našem území tak u sousedů máme jako na dlani. V bufíku dáme kafe na osvěžení . Sjezd zpět na silnici a pokračujeme směrem k Božímu Daru. Boží Dar, město nejvýše položené ve střední Evropě 1028 m.n.m., je ve skutečnosti upravenou horskou vesnicí, ležící na náhorní rovině.
Do Božího Daru s námi nedojel Bohuš. Ozvala se opět předešlá závada. Po opravě se k nám přidává až v Klášterci nad Ohří.
Zbývající část pokračuje překrásnou náhorní krajinou nejdříve na Klínovec 1244 m.n.m..
Opět velice pěkný výhled na všechny světové strany, ovšem skličující pohled na chátrající budovu a historickou rozhlednu na vrcholu Klínovce. Po pěkné silnici pokračujeme na Měděnec. Z tohoto místa následuje prudké klesání do údolí Ohře. U Klášterce se opět s Bohušem setkáváme, zajíždíme do města a za odměnu si dáme oběd.
Po tomto zastavení pokračujeme směrem na Kadaň a Nechranickou přehradu. Jedná se o největší sypanou vodní hráz ve střední Evropě. Délka hráze 3,5 km. Velmi pěkný pohled na hladinu přehrady s pozadím Krušných Hor.
Od přehrady už míříme na Louny, Slaný a Brandýsek. Zde po předešlém telefonu nás očekává Libor s připraveným náhradním kolem pro Bohuše. Nastává již třetí a tentokráte poslední rozborka zadního kola. My zbývající zodpovědně prohlížíme Liborovi dvě přilehlé garáže a v nich vzorně zrenovované Čezety a jejich typové modifikace. Paní domácí nám mezi tím donáší s úsměvem kávu. Bohušovi to již šlo jako po másle a byl úspěšný. Po kontrolní projížďce konstatováno, že by to mělo být dobré. Poděkujeme za pomoc i občerstvení a vyrážíme směrem Mělník. Před Mělníkem se s námi rozloučil Aleš a nabral směr Broumov.
Do vesnice s názvem Lhotka u Mělníka přijíždíme v 19:00 hodin.
Čezety bez závad.
Počet ujetých km 221.
8. den - sobota 9.července - Lhotka u Mělníka, 7. sraz PAVú.
Následuje zaregistrování na srazu přívěsných vozíků PAV 40 a 41 a ostatních přívěsných moto vozíků. S jedním z pořadatelů máme dohodnutý nocleh v maringotce. Tato varianta je však změněna a je nám nabídnuto ubytování v kanceláři hotelového typu v autoservisu Libora K.
Svým příjezdem jsme trochu narušili červeno – černou barevnost již zaparkovaných účastníků. Jsme postupně zaevidování kolem čísla 40. Čezety seřazujeme pěkně vedle sebe. Opět se stávají oprávněným středem zájmu. Zvláštní pozornost přitahuje Miruj PAv. Když účastníci vidí na střeše přívěsu satelitní anténu, na zádi zavěšené cyklistické kolo – podotýkám funkční - v oknech přívěsu záclonky, jsou naměkko. Po setmění je majitel přívěsu doráží rozsvícením vnitřního osvětlení. Předpoklad pro soutěž o nejhezčího Páva je na místě.
Přítomné do dobré nálady dostává účinkující rocková kapela. Jídla a pití je dostatek, takže setrváváme asi tak do 23.00 hodiny a odcházíme do „kanceláře“.
Ráno po příchodu do areálu prohlídka již přítomných moto + PAvů. Průběžně přijíždí další účastníci. Kolem 13.00 hodiny, kdy je již připravovaná vyjížďka do okolí je přihlášených cca 110 účastníků.
O půl druhé dávají pořadatelé pokyn k odjezdu. Vyjížďka je směřována do oblasti hradu Kokořín. Pod pojmem vyjížďka má účastník představu o klidném projetí daného úseku. V našem případě to bylo cca 50 km. Mazali jsme pěkně svižně, spíše to připomínalo zrychlený přesun. Velice zajímavé bylo potom stoupání k hradu Kokořín, po historické, velmi strmé a klikaté silnici. Protože ne všichni v nasazenému úprku stíhali, následující zastávka ve městě Mšeno byla taková seřazovací . Přibližně za půl hodiny odjíždíme k druhé části vyjížďky. Návrat do Lhotky kolem půl čtvrté.
Zajímavostí vyjížďky byl i typ sběrného vozu pro případné odpadlíky. Jednalo se o firemní automobil „Pohřední služby“ včetně uvnitř umístěné rakve. Službu tohoto vozidla zatím nikdo nevyužil.
Odpolední program pokračoval různými soutěžemi a vystoupením dalších rockových kapel. Tento den se vystřídali postupně 3 kapely vždy ve dvouhodinovém celku.
Následovala průběžná konzumace jídla a pití jak alko, tak nealko. Další účastníci srazu stále přijíždí. Celkové číslo v podvečerních hodinách je 127 účastníků. Mezi účastníky srazu, kteří dojeli až v odpoledních hodinách byli i naši členové a to Štěpánka, Marcel a Libor.
Naše řady opouští Martin – slíbil, že bude v sobotu doma.
V podvečerních hodinách potom pořadatelé vyhodnocují vítěze v soutěži PAvů. Stává se jim asi 10-letý klučina s PAvem zapojeným za jízdním kolem. Tatínek dojel s motocyklem se sajdou a synovi zhotovil zmenšeninu PAva. Podotýkám, že z plechu a se vším co tam má být.
Klučina s ním vydržel popojíždět po prostoru shromaždiště s určitými přestávkami celý den.
Kvalita kapel, které doprovází atmosféru srazu, se postupně zvyšuje. Z našeho pohledu nejlepší dojem zanechala kapela Točílas.
Vyvrcholení večera bylo naplánováno na půl dvanáctou. Došlo k posunu, takže bylo přesně o půlnoci. Název byl „Noční kozy“ - přesný opis z programu. Jednalo se striptýzové vystoupení velmi hezké blonďaté slečny a mělo dvě kola. V prvním kole dělal partnera na jevišti náš ubytovatel Libor K. Pro představu, seděl pouze na židli... Ve druhém kole přítomné účastnice srazu dodaly deku na jeviště a tentokráte to bylo vystoupení bez partnera, ale s vlastní pomůckou.
Zvláštní pozornost zasloužilo i vtažení přítomných návštěvníků a návštěvnic do vystoupení (co do počtu asi třetina žen a dvě třetina mužů). Nevěřícně jsme se dívali, co vše se dá ve večerních hodinách fotografovat a z jaké vzdálenosti.
Po tomto vrcholu večera jsme se přesunuli na naši základnu a zalehli cca v jednu třicet.
Ujeto pouze 48 km.
9. den - neděle 10.července
Počasí v noci bouřka, ráno polojasno, teplo.Ráno po zkonzumování posledních zbytků zásob, nabalení a příprava k přesunu do Brna. Zajíždíme znovu do prostoru srazu, rozloučíme se Liborem. Jsme zváni na příští rok, je to pro nás trochu vzdálené. I když zde byli i ze vzdálenějších destinací (Malacky…).
Z Lhotky vyjíždíme kolem jedenácté hodiny a nabíráme směr na Poděbrady, Kolín, Kutnou Horu, Časlav, Havlíčkův Brod, Velkou Bíteš. Zde se od nás odděluje Bohuš a my ve třech pokračujem přes Ostrovačice na Veveří, Bystrc a jsme postupně doma. Příjezd byl kolem 16:00 hodiny.
Počet ujetých km 236.
Fotogalerie ze Skútrjízdy 2011
Fotogalerie ze 7. srazu PAvů Lhotka u Mělníka
Celkové shrnutí:
- ujeto celkem 1701 km
- natankováno 75 litrů benzinu
- průměrná spotřeba 4,5 l /100 km
Autor reportáže: Zdeněk Hanák