5. den - středa 6. července
Počasí, polojasno výrazně tepleji.
Po finančním vyřízení pobytu jsme vyrazili směrem na lázně Kynžvart.
Projíždíme opět velmi pěknou lesní krajinou (majitelem zámku byl na přelomu 18. a 19. století kancléř Meternich). Zde si domlouváme možnost fota před průčelím zámku, pracovnice parkoviště nám vyšla vstříc. Všude zákazy vjezdu. Podobně jako v Plzni, jak zastavíme před zámkem, už nás ostraha zámku upozorňuje, že se zde parkovat nesmí. Nezbytný dokument, že jsme zde byli je hotov a vyjíždíme směrem na Kladskou a Prameny. Stoupání z Kynžvartu je 10 % takže na 1. Silnice okresního charakteru zaflikovaná
Je nutné dávat pozor na nečekané díry. I tak se jim někdy nevyhneme. Po výjezdu na vrcholovou část Slavkovského lesa otevírá se velmi pěkná krajina tohoto předhůří Krušných hor. Projíždíme Kladskou – kde jsou umístěné stavby ve stylu švýcarských usedlostí, dále rybník ve výšce 820 m.n.m. Kromě těchto staveb je ve Slavkovském lese vybudován vodní kanál, který byl postaven přibližně v 1. polovině 16. století. Tento sloužil jednak k plavení dřeva a jednak zásoboval vodou cínové doly v Horním Slavkově. Od roku 2003 je - Dlouhá stoka – národní kulturní památkou. Následuje směr stáčírna minerálky Magnesia. Po informacích na vrátnici podniku dostáváme informaci ohledně pramenu Magnesie přibližně 5 km od místa podniku.
Opět jsme trefili na první pokus, ovšem u pramene je označení „ Grünská kyselka“. Zhotovíme doklad o návštěvě místa, naplníme PET láhve minerálkou a vyrážíme směr vesnice Chýše. Tam rychle do pivovaru na oběd (jedná se o malý místní pivovar). Prostory restaurace včetně přilehlých prostorů zahradní restaurace přeplněny návštěvníky. Čezety jsou mezi tím v permanentním zájmu návštěvníků tohoto pohostinného místa.
Nabíráme směr hřebčín pana Josefa Váňi, sedminásobného vítěze Velké Pardubické. Zde nás očekává sympatická, usměvavá slečna Nela, která je zaměstnankyní hřebčína a také Mirova známá z Brna.
Navštěvujeme postupně dvě zemědělské usedlosti ve vzdálenosti cca 1 km a 3 km od vesnice Chýše.
V první usedlosti mají ustájeno cca 25 koní. Jedná se o opravené starší zemědělské budovy. Mezi ustájenými koňmi je zde i dvojnásobná vítězka Velké Pardubické – Rezistána, v současnosti již desetiletá klisna-bělouš. Byli jsme seznámeni s celkovým počtem koní, je jich v hřebčíně 58 a denně se o ně stará 8. zaměstnanců. Dále jsme se doptali na způsob krmení, dávky krmení, způsob každodenní údržby, četnost vycházek, včetně vycházek v zimním období. Byla nám předvedena kruhová chodící ohrada, její význam a způsob jakým jsou v nich koně nuceni chodit i když se jim moc nechce. Zdeněk R. tréninkově jedno kolečko absolvoval. Jinak vycházkové terény mají koně venku na přilehlých loukách.
Po ukončení prohlídky se přesouváme do hlavní lokality stájí, kde je zbytek ustájených koní, tréninková dráha, a připravené výběhové trasy. Jedna z tréninkových tras vede i na vzdálený kopec. Pro představu tj. jako by v Brně ze Žabovřesk vybíhali koně na Jundrov tam na Holednou a zpět.
Celý tento komplex budov jak obytných, tak stájí je umístěn ve velmi klidném údolí nerušeném žádnými vnějšími vlivy. Tento klid a pohoda nadále vyzařuje i z naší průvodkyně, stále usměvavá, ochotná odpovídat na dotazy a vysvětlovat proč tomu tak je. Prohlížíme opět jednotlivé stáje a v jedné kóji je nám představen i poslední vítěz „Velkém Pardubické“ - Tjumen.
Opět byla řada dotazů, tak jak si postupně vzpomínáme, např. na kování koní. Člověk si myslí, že se jedná o rutinní záležitost. Mýlka, někteří koně kování nesnáší. Někdy je nutné jejich uspání a tomto stavu provést okutí.
Čas ubíhal rychle od zamýšleného foto důkazu s p.Váňou jsme museli ustoupit. Kdybychom však vydrželi do 17.hodin bylo by to i s ním. Takto nám naše velmi příjemná průvodkyně Nela přivedla k seřazeným Čezetám posledního vítěze „Velké Pardubické“ – Tjumena. Důkazné foto i s naší sympatickou průvodkyní se povedlo. Za čas, který nám věnovala jsme poděkovali a rozloučili se.
Nabrali jsme azimut na Karlovy Vary a Krušné hory k horské vesnici Přebuz.
Před Karlovými Vary však najednou rachot v Bohušově stroji a zůstali jsme stát. Ironií osudu se to stalo pod „ Andělská horou“ a na protilehlé straně silnice kostel „ Nejsvětější trojce „.
Komise odborníků postupně lokalizuje možnou příčinu závady. Následuje rozborka zadní nápravy a příčina je odhalena. Jednalo se o smetené vnitřní unášecí ozubení jak rozety, tak kola. Ošidili jsme trochu šíři rozpěrných kroužků a pokusili tyto dva kusy alespoň trochu zprovoznit. Dá se říci, že se to po dvou hodinách práce podařilo. Následuje zkušební kolečko a zdá se, že to pojede. Mezi tím však proběhnou záchranná volání do nejbližšího servisního místa a to je Liboru Volkovi do Brandýska. Případně požadované věci má, a kdyby bylo nejhůře, je ochoten je dovést. Před hodinou se vrátil z dovolené u moře. Někdy musí být i štěstí.
Protože je kolem 19.00 hodiny, následuje telefonát do penziónu ohledně našeho pozdějšího příjezdu.
Opatrně rozjíždíme Čezety a postupně se dostáváme do provozního tempa, míjíme Karlovy Vary a začínáme se blížit ke Krušný.horám. Projíždíme Novou Roli, Nejdek. Začíná prudké stoupání 10 % opět na zaflikované okresní silnici na Přebuz. Dojíždíme kolem 20:45 hodin. Následuje rychlé ubytování a nástup na večeři, personál penzionu ochotný, po nasycení a přehodnocení některých bodů dne zaléháme.
Kromě popsané opravy ostatní Čezety bez závad.
Počet ujetých km 191.