Eggenburg 2005

.

Tak jsme se přece jen rozjeli do Eggenburgu 24.9. Z Brna vyjelo 7 skútrů, jeden Tatran a jedna JAWA 350 a v Pohořelicích se připojil ještě jeden skútr. Den byl krásný, celkem i teplo a před desátou jsme dorazili k bráně muzea. Pan Ehn stál u prezence v bráně a myslím, že byl velmi příjemně překvapen a hned nás dirigoval k vjezdu do dvora muzea. I na ostatních přítomných návštěvnících z okolí byla vidět zvědavost. Úhledně jsme zaparkovali stroje a u prezence jsme obdrželi samolepku, na kterou jsme obdrželi po celý den, co hrdlo ráčilo: od jednohubek, piva, buřtů až po grilované maso. Nutno podotknout, že když jsme asi v 16 hodin odjížděli, bylo stále ještě z nápojů a jídla co vybírat včetně dortů.
Toto setkání bylo zaměřeno ke 24. výročí trvání muzea Eggenburg a hlavním bodem bylo setkání skútrů. Z rakouské strany tam bylo asi 6 členů z vídeňského Vespa klubu. Jeden z tohoto klubu předvedl i Vespu současné výroby, velmi hezký stroj.
Dalšími účastníky byl veteran klub z Hollabrunnu, rovněž tak 5 strojů a ostatních asi 12 strojů byli z Eggenburgu a okolí se svými tradičními rakouskými skútrovými veterány, jejichž značku si stále nejsem schopen zapamatovat. Cenu elegance bych já přisoudil přítomnému, krásně renovovanému Horexu 500 se sajdou ve stříbrné barvě.
Vstup do muzea byl po celý den zdarma. Zahajovací ceremoniál začal v 10.30 hod. Po úvodním slovu pana Ehna se vystřídalo asi 6 řečníků včetně starosty Eggenburgu. Všechny tyto projevy trvaly tradičně tak 50 minut. Jako správní "čechoslováci", ovládající tyto dva světové jazyky, jsme pochopitelně kromě Boba ničemu nerozuměli, ale jako slušně vychovaní občané jsme vždy s ostaními rakušáky po skončení každého projevu dlouze zatleskali. Jako poslední projev ceremoniálu bylo oficielní předání dárků panu Ehnovi a jeho ženě, které předal prezident s Bobem, který zvládl perfektně i roli tlumočníka, za což mu všichni přítomní bouřlivě zatleskali. Ve slově pana Ehna zaznělo, že máme společné zájmy v oblasti skútrů a když máme k sobě poměrně malou kilometrovou vzdálenost, měli by jsme tato setkání prohlubovat.
Z malého podia potom po celý den s přestávkami účinkoval sólový kytarista přes elektrický snímač. Byl vynikající, ale měl jsem pocit, že se to nějak do tohoto prostředí nehodí. Vhodnější by byl skutečný poslechový koncert. Ale tento druh náplně programu zřejmě rakušákům vyhovuje. Znovu jsme si prošli celé muzeum a zjistili jsme, že klubová kachle autora Marcela se nachází na čestném místě ve vitrině muzea a prezentuje náš Skútr klub Čezeta všem návštěvníkům muzea. Ve 13.30 hod. odstartovali všechny přítomné skútry na vyjížďku zhruba 30 km po okolí Eggenburgu se zastávkou u poutního místa s křížovou cestou, kde se údajně zjevila Panna Maria a kde se nachází pramen vody, který prý léčí oční nemoci. Během vyjížďky jsem pozoroval, že rakušáci mají ke koloně veteránů větší úctu než naši řidiči. Téměř všichni v protisměru buď zastavili nebo zajížděli k samému kraji vozovky. Během vyjížďky jsem obdržel silnou výtku od několika kolegů z našeho klubu kteří jeli za mnou, že strašně smrdím, tedy moje výfukové zplodiny. Nevím, proč se tak divili : přece 8 let starý benzin a navíc kombinace naturalu,specialu a bůh ví, čeho ještě, co bylo vytaženo z vyřazených vozidel, nemůže přece vonět! Asi měli pravdu, protože jsem si místy myslel, že rakušáci právě naváželi na pole hnůj. Ale to bylo jen tehdy, když nám šel větřík do zad. Navíc jedna z rakouských řidiček, která jela chvíli v koloně za mnou, mě náhle předjela a po zastávce u Křížové cesty se snažila vyjet přede mnou. Po návratu z vyjížďky na dvůr muzea jsme doplnili kalorie do žaludku a po kávě, rozloučení a poděkování panu Ehnovi jsme se rozjeli domů. Zajímavé, že při návratu do naší republiky nám nejen rakouští ale i naši celníci jen pokynuli, abychom ihned bez zastávky pokračovali v cestě bez kontroly pasů. Tak jsem si vzpoměl na rok 1974 na návrat autem z Rakouska, kdy nás rakouský celník odbavil téměř stejně a o 500 metrů dál mě vítal voják se samopalem, železobetonová závora na hydrauliku a nabubřelý a nechutný celník a policajt na naší straně. Tentokrát jsem měl velmi hezký pocit. Cestou domů shodou nešťastných náhod se vrátilo do republiky o jednoho skútra méně ale všichni ve zdraví, v pořádku a se setkáním v Eggenburgu spokojeni.

Ještě malé poděkování autorovi příspěvku, Hanuši Č. Fotky ze srazu najdete zde.

Odkaz na rakouské Motorrad Museum Ehn najdete zde.

You have no rights to post comments

Kontakty

Předseda Skútr klubu Čezeta:

Jitka Kubálková
jitka@skutrklub.cz

Administrátor stránek:

Miroslav Gerža
admin@skutrklub.cz

Přihlášení

Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account