Historická vozidla a modrotisk - muzea v Olešnici 8.10.2011 aneb statečně proti mrakům.

.

olesnice2011 04Naše tradiční druhá závěrečná neměla tu nejlepší prognózu, počasí dělalo všechno možné i nemožné, aby nás od vyjížďky odradilo (a u několika z nás se mu to skutečně podařilo). My se však odmítali předčasně vzdát, a proto jsme 

podle vzoru Cimrmanova Vizionáře v pátek roztopili sporák, což nejenom zvýšilo teplotu našeho teď už notně prochladlého domova, ale také nám pomohlo s rozhodováním – po pohledu do trouby jsme sice také viděli jenom výjevy, ale ty přesto hovořily jasnou řečí – sobotní vyjížďka se uskuteční a bude prostě úžasná.

 

olesnice2011 01Ne všichni však sdíleli naše přesvědčení, takže ve finále se nás v sobotu u výstaviště nesešlo příliš mnoho.  Zdá se, že počet tří skútrů je na těch posledních vyjížďkách doslova začarovaný. Pod šedou, nepřívětivě vyhlížející oblohou, a s deštěm téměř na spadnutí rychle s Jitkou a Martinem dořešíme detaily první etapy trasy. Že bychom se snad vrátili domů, nás ani nenapadlo, prostě dojedeme aspoň do Lomnice a tam se uvidí. Jako obvykle nemůže chybět společné foto a krátce před devátou už se vydáváme na cestu a snažíme se ujet hrozícímu dešti.olesnice2011 02 Což se zdařilo. Trasa Jinačovice, Kuřim, Hradčany, Tišnov, Lomnice proběhla za sucha, neboť těch pár kapek, které cestou spadly, se deštěm ani nedaly nazvat.

Na náměstí v Lomnici si dáváme první zastávku a opájíme se vidinou horké kávy a zákusku. Zklamaně však zjišťujeme, že místní cukrárna se ještě nevzpamatovala z našeho posledního nájezdu, a pro jistotu má v sobotu už navždy zavřeno. olesnice2011 05Znovu tedy nasedáme a pokračujeme přes Žleby, Bedřichov, Černovice a Hodonín až do Olešnice. Cestou projíždíme jednou krátkou dešťovou přeháňkou, před tou další jsme se už stačili ukrýt do malého bistra hned vedle veteránského muzea, kam máme namířeno. Horká polévka a čaj nás rozmrazily a naladily velmi vstřícně. Teprve po chvíli jsme přišli na to, co je na tomhle místě tak zvláštního – sedíme v prvním nekuřáckém bistru, které jsme kdy navštívili a které je přesto doslova přeplněné. Sedí tu klasické bufáčové typy, před sebou pivo či panáka, ale kouřit chodí ven!olesnice2011 03 Něco takového vidíme v reálu poprvé v životě a nestačíme se divit, že taková kombinace může fungovat a dokonce snad i prosperovat. Nicméně je to tak a my to honem dokumentujeme

Rozehřátí a spokojení pak proběhneme mezi kapkami těch pár metrů, které nás dělí od muzea. Tady shlédneme video majitele, pana Hamerského, na němž představuje a podrobně popisuje jednotlivé exponáty své sbírky.olesnice2011 06 V družné pospolitosti tu trůní všech 23 exponátů, kromě Jawy 175 Viliers, všechny poválečné výroby. Součástí expozice jsou i obrazy Karla Hamerského, tatínka majitele. Po chvíli se k nám přidává na kus řeči i paní Hamerská a my v ní s velkým překvapením poznáváme nevěstu, která se onehdy po Tišnově a Lomnici procházela v bílých svatebních šatech.

olesnice2011 08V mírném deštíku pak přecházíme k muzeu modrotisku. Malá prodejnička je momentálně přeplněná  až k prasknutí, protože právě dorazil očekávaný autobusový zájezd z Ostravy. Chvíli postáváme uvnitř obchůdku a obdivujeme se tomu, co vše se dá z modrotisku tvořit a vytvořit – nejen klasické ubrusy, přehozy, polštáře, zástěry, šátky, ale i všemožná zvířátka, ptáčci, chňapky, prostírání, pohlednice, sáčky na voňavou levanduli, prostě krámek je modrobílý od hlavy k patě a jedna věcička kouzelnější než druhá. Trochu nás překvapuje, že pán, který tu prodává, je v obličeji zdravě růžový. olesnice2011 09Ale nás jen tak neošálí, o barvě krve, jež mu koluje žilami, máme své mínění, jistě se dost liší od banální červené. Návštěva muzea se koná každou celou hodinu, takže čas zbývající do další prohlídky trávíme ve vedlejší kavárničce nad kávou a skvělými domácími koláčky servírovanými jak jinak než na modrobílém porcelánu cibuláku.

Návštěva muzea modrotisku a přilehlé dílny byla naprosto neuvěřitelným zážitkem.olesnice2011 11 Hlavní roli v tom samozřejmě hrál fakt, že pan Danzinger patří už ke čtvrté generaci barvířů a modrotisk je prostě jeho život a srdeční záležitost. Vyprávěl tak poutavě a zajímavě, že naslouchat mu nezaujatě bylo stejně nemožné, jako v klidu plavat na pokraji víru. Cit a zaujetí pro toto povolání prosakovaly z každého jeho slova i gesta jako spodní voda a díky tomu jsme si odnesli naprosto jedinečný zážitek, který v nás ještě dlouho dozníval. O výrobě modrotisku jsme se dozvěděli doslova první poslední, obdivovali jsme nádherné historické formy pro ruční tisk i prastarou dřevěnou hlubokou káď s indigem pro barvení plátna. olesnice2011 16Ale největší poklonu panu majiteli asi složily malé děti, které tu také byly a které celý hodinový výklad nejen skutečně poslouchaly, ale dokonce se i na leccos ptaly. Následná ukázka ručního tisku nás všechny doslova uchvátila a naplnila hlubokým obdivem k vynalézavosti, fantazii a zručnosti barvířů.

Poslouchali a vyprávěli bychom se sympatickým a mile hovorným majitelem muzea ještě dlouho, ale poledne už dávno minulo a naše žaludky se hlásí o svá práva.olesnice2011 13 Nasedáme tedy na skútry a míříme do Jamného, kde si míníme dát pozdní oběd. V klidném a přívětivém hostinci U Vlachů jsme se skvěle naobědvali. Jednu chvíli se venku tak setmělo, až nám bylo rázem jasné, že ten naducaný černý mrak, který nás výhrůžně sledoval celou cestu z Olešnice a kterému jsme přece jen ujeli, nás konečně našel. Má smůlu, my v teple a pod střechou nevzrušeně sledujeme, jak venku zuřivě lije, a v klidu si dáváme ještě skvělý domácí štrúdl se šlehačkou a kávu. Než naše hodování zakončíme, je po dešti a my se už pod zase modrou oblohou vydáváme na další cestu. V Hradčanech na benzince se pak loučíme nejen s Jitkou a Martinem, ale vlastně i s letošní sezónou, olesnice2011 14která byla plná úžasných výletů a zážitků. Celý dnešní den nás provázelo počasí vpravdě aprílové. Mráčky a mraky střídaly deštíky, ale také sluníčko a modrá obloha. Procházeli a projížděli jsme pouze drobnými přeháňkami, všechny velké deště se kupodivu odehrávaly vždy, když jsme byli v muzeu nebo na obědě. Možná to způsobilo vědomí, že je to pro nás v této sezóně opravdu poslední vyjížďka, možná sluníčko, možná i pohodových pouhých 148 kilometrů, jisté však je, že dnešek jsme si všichni užili doslova do poslední vteřiny.

 

Fotky najdete na  http://www.rajce.net/a5551434

 

Jana a jara

 

 

Komentáře  

#3 Jana 2011-10-16 13:35
Ahoj Jitko i Honzo, jsem ráda, že se reportáž líbila, už teď mi začíná být líto, že na další vyjížďky a zážitky si musíme počkat až do příštího jara. Zdravíme vás oba,Jana a Jara
#2 Jitka 2011-10-16 07:54
Jani, to nepotřebuje komentář, nemá to chybu. Tak to prostě bylo. :roll: Jitka
#1 Honza 2011-10-15 17:30
Velice podrobná reportáž přesně potvrzuje pořekadlo že"odvážnému štěstí přeje"-vy čtyři jste toho důkazem!I přes varování meteorologů vás to neodradilo a můžete si říci že "Závěr patří mistrům"!A teď už jenom hodnotit letošní vyjížďky,prohlížet fota v teple domova a těšit se na vyjížďky v příštím roce.Jani,za letošní reportáže veliké díky!Na příští shledání se těší Honza.

You have no rights to post comments

Vložit na stránky

Kontakty

Předseda Skútr klubu Čezeta:

Jitka Papežová
jitka@skutrklub.cz

Administrátor stránek:

Miroslav Gerža
admin@skutrklub.cz

Přihlášení

Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account