Konečně nastal ten celý rok očekávaný den. Tentokrát jsme se sjeli už ve čtvrtek, dojelo pěkných 35 strojů. V pátek dopoledne jsme na dvě etapy absolvovali exkurzi za plného provozu v továrně TON Bystřice pod Hostýnem. Myslím, že každý z nás si ještě více začal vážit svoje zaměstnání. Výroba ručně ohýbaného nábytku je práce nesmírně namáhavá a k tomu to vedro. Místní borci si zasloužili náš obdiv.
Na jiné myšlenky jsme přišli při obědě na příjemné zahrádce penziónu Rondo. Část účastníků potom odjela ještě na návštěvu Zemědělského muzea do Pravčic, zbytek do kempu. A to už se začali sjíždět další účastníci. V rekreačním středisku se jakoby zastavil čas. Chaty i vybavení ze 60-70 let minulého století. My, pamětníci ROH dovolených, jsme se v myšlenkách přesunuli o pár desetiletí zpátky. Kdo chtěl, mohl spát v hotelu s veškerým komfortem, ale bakelitové vodovodní kohoutky a rozvrzané válendy vyhrály.
Tentokrát přijeli všichni v rozumném čase, nikdo nezůstal na trase do noci. Pravda, nějaké ty opravy cestou byly, dokonce i výměna nepojízdného vozidla za jiné. Za odměnu byli účastníci přivítáni štamprličkou slivovičky a chutnými koláčky. Večeře, rozprava, odměňování výjimečných osobností, vystoupení kouzelníka, ochutnávka místních i přivezených nápojů a šup do postele, zítra to vypukne.
Ráno se sjely ještě další stroje z blízkého i vzdálenějšího okolí. Předpovědi krásného dne se začaly naplňovat, sluníčko svítilo a někteří z nás zasedli na stroje jen v letním oblečení. Kolona více než 100 strojů se po chvíli příprav dala do pohybu a už se jako had vlnila podhůřím Hostýnských vrchů. Pohled na ni byl impozantní.
Poprvé zastavujeme pod dohledem Městské policie na náměstí Bystřice pod Hostýnem. Naše kroky vedly na zámek, kde jsme si prohlídli zajímavou expozici TON. Zpět na stroje a před námi už vidina oběda. Kousek před motorestem Osečanka mne rozesmála jedna veselá scénka. Zastavil jsem za našima dvěma kamarády z Polska, že jim pomohu, protože jednomu přestal jet skútr. Jenže to co sem uviděl, bylo jako vystřižené z komedie. Oba seskočili ze sedla, vymontovali svíčky, vyměnili si je navzájem, zašroubovali do motorů, nastartovali a jelo se dál.
Oběd nás posílil do dalších kilometrů. Návštěva minipivovaru naproti restaurace nás potěšila hlavně kvůli tomu, že tam v jedné místnosti bylo 7 stupňů, vedro totiž v poledne už bylo pořádné. Po obědě jsme si pěkně po skupinkách poklábosili, někteří se osvěžili zmrzlinou a přehoupli jsme se do druhé části dne. Směr hrad Helfštýn. Někteří šli na hrad, někteří radši zůstali ve stínu pod korunami stromů a dovykládali si to, co při obědě nestihli. Kolona se opět dala do pohybu. Jenže někteří závodníci se vůbec nedívali do zpětného zrcátka a ujeli tím za sebou. Kolona se roztrhala a my opuštění vzadu jsme nevěděli kudy-kam. Ale jenom chvilinku, vytáhli jsme mapu, zeptali se místních a už jsme se zase vítali v Bystřici na náměstí. A to jsme ještě přitom stihli opravit jednoho skútra. Nedávejte si za dvířka elektriky použitou plechovou dózu! Je totiž vodivá a značně zvyšuje roční průměrnou spotřebu pojistek.
Poslední zformování pelotonu na náměstí a s Městskou policií na čele jsme začali stoupat na Hostýn. Jako obvykle, jednička-dvojka-jednička-dvojka a za námi šedomodrý dým, cyklisti nás opět proklínali. Prohlédli jsme si Hostýn, navštívili baziliku, hromadná fotka na schodech, ale všichni už vidíme to orosené v kempu. Část pelotonu se vracela uzavřenou lesní cestou na Rusavu. Nenávistné pohledy cyklistů byly vyváženy nádhernými panoramaty se stádama pasoucích se krav. Nejhezčí zážitek z celé vyjížďky, teda kromě svíčkové k obědu. V kempu hop do přehrady, rychle na večeři, protože country kapela už ladí svoje nástroje.
Na úvod pár písniček a potom nám zapůjčili mikrofony pro naše radovánky. Gratulace oslávencům, odměňování dalších výjimečných osobností, jako srdnatých bojovníků za práva bílé většiny, nejrůžovějšího skútra apod. Je mezi námi dokonce jeden takový, kterého popularita nesmírné baví a už čtvrtý rok nechce nikomu přenechat titul "Smolař dne" a zásadně se vrací do kempu se skútrem na vozíku.
Další díl poetického díla našeho klubového básníka Kličkyna rozveselilo publikum. Velký úspěch sklidily kukačkové hodiny ze Studené, které s absolutní přesností odměřovaly čas během přednesu básně. Potom ještě představení kandidátů na sraz 2016 a kapela mohla spustit, volná zábava začala. Jenže se přihnaly zlověstné mraky a nastalo rychlé stěhování do prostorné společenské místnosti. Pořádný liják nás příjemně zchladil a všechny zahnal dovnitř. Mezitím probíhalo odměňování účastníků Pamětním listem, písemné hlasování o budoucím srazu a distribuce lístků do tomboly. Tombola byla bohatá a některé ceny, díky sponzorům, celkem značné hodnoty. Zábava se protáhla do pozdních nočních hodin, jak jinak.
A v neděli ráno to smutné loučení. Nevadí, za rok se uvidíme zas! Tentokrát až na dalekém východním Slovensku, na Spiši. Ale jak prohlásil jeden účastník "Čím dál tím líp".
Velké poděkování patří Radkovi Dostálovi a celé jeho rodině, která se podílela na přípravě srazu. Tentokrát toho bylo na organizaci asi nejvíc ze všech srazů, jeden den navíc, ubytování, stravování, exkurze, 2x muzeum, kapela, kouzelník, asistence Městské policie, povolenky na Hostýn, povolenka lesem z Hostýna, ozvučení, tombola... A hlavně sehnal sponzory, díky kterým jsme si mohli dovolit tak bohatý program a ještě k tomu tombolu.
Poděkování patří taky regulovčíkům a personálu kempu, stravování bylo na úrovni.
A v neposlední řade patří poděkování Vám, všem zúčastněným.