S koncem léta se už po čtvrté konal podzimní sraz historických skútrů, tentokrát v Rožnově pod Radhoštěm. Příjezdová trasa byla pro některé krátká, pro jiné delší. Brno to mělo cca 150 km, Vysočina o 115 km dál, Praha ještě dál, Slovensko někde mezi. Všichni mají můj obdiv, protože přijeli po ose.
Bylo nás, jak to na podzim bývá, trochu méně, ale jestli se nepletu, tak přes 50 nás bylo. Všichni jsme se těšili, protože okolí Rožnova, to je motorkářský ráj. Bylo to vidět i na hlavním tahu z Rožnova kamkoliv, všude motorky a skútry. Naše trasy vedly úžasnými zákrutami mezi řekou a lesem a z kopce a do kopce, prostě nádhera.
Nabitý program začal v pátek v muzeu gobelínů ve Valašském Meziříčí, pak masokombinát MP Krasno, zpátky přes Frenštát do kempu a v sobotu byl ještě lepší. To jsme se ráno dozvěděli, že máme na vyhlídkovou jízdu jiný autobus. Pár statečných chtělo jet hned od začátku na skútru. Tak skupina A odjela napřed na strojích zn. Čezeta, Tatran a Jawa po původně plánované trase přes Vsetín do Vizovic. Tam jsme se málem zmazali slivovicí, než přijel autobus se skupinou B, která prý poctivě trénovala celou cestu do likérky R. Jelínek, jak se ta slivovice pije 😊.
Oběd v rodinném pivovaru Valášek jsme málem nestihli, protože část skupiny A se zdržela cestou při opravě, tedy spíš čistěním karburátoru mého Bobíka. Odmítal jet, tak ho páni kluci Tony a Fero vzali do parády, vyčistili zanesený karbec a oběd jsme stihli.
Skupina B z oběda odjela autobusem přímo směr Motomuzeum Seninka, skupina A je stíhala s nadhledem. Takovou sbírku motoharampádí na tak malém prostoru jsem ještě neviděla. Některé kousky byly obzvláště zajímavé. Potom už následovalo B-skupina autobusem přímo směr kemp Rožnov a skupina A se vydala zpět po původně plánované trase přes VN Karolínku do kempu. Jenže vodní nádrž Karolínka je pro koupání uzavřená, tak jsme se vrátili kousek zpátky a vykoupali jsme se v rybníku Balaton. Voda byla velmi osvěžující a čarokrásně zelenomodrá, čistá a příjemně chladivá.
Závěrečná etapa vedla dál přes Soláň, Prostřední a Dolní Bečvu až do kempu Rožnov pod Radhoštěm. Po cestě, hned za první zatáčkou na Soláň, Bobík zase chcípl a už nechtěl ani nastartovat. Slávek, poslední člen pelotonu, bravurně projel všechny zatáčky až nahoru, tam obrátil čelo pelotonu zpět a jeli mi na pomoc. Servisní tým ve složení Tony - mechanik, Fero – elektromechanik, Sláva – fotograf a Petr – technik zajištění okolního provozu, vynaložil obrovské úsilí a napodruhé Bobíka vrátil do akce. Bylo to velmi napínavé, protože tato servisní oprava + revize + zkušební starty, to vše probíhalo za okolního plného provozu, kdy někteří jezdili fakt blízko a vůbec jim nevadila helma položená na silnici, což značí motorka v nesnázích. Ale dobrá věc se podařila a Bobík, za doprovodu celého servisního týmu, nakonec vyjel až na Soláň. Servisní tým si teda Soláň střihl 2x 😊.
Večerní vyhodnocení srazu probíhalo za podpory ohňostroje a hudby od místní restaurace. Moje hlasivky vydrží hodně, takže jsem doslova přeřvala ten rambajz a poslední věcné odměny za účast se předávaly už v poklidu. Jak jste pochopili z předchozího textu, největšího peška jsem tentokrát vyhrála já. 2x servis při sobotním výjezdu, to nikdo nepřebil.
Dovolte mi na závěr poděkovat rychlým motospojkám. Tentokrát se k nim připojily i 2 druzety. Všichni dohromady nám perfektně stavěli cestu v pátek i v sobotu. Děkuji i všem účastníkům za bezproblémový průběh srazu, který podtrhlo neskutečně krásné počasí.
Na příští – letní XXIV. sraz historických skútrů se těší Vaše Jitka Čezetka Kubálková 😊
