Nejbližší akce

XXVI. medzinárodný zraz historických skútrov Orava 2024
13.06.2024 - 16.06.2024
VII. podzimní sraz skútrů Beskydy 2024
05.09.2024 - 08.09.2024

Pravidelná setkání

Členové klubu z Brna a okolí se setkávají každý první čtvrtek v měsíci.
Další setkání bude 4.4.2024 17:00
, restaurace Union, Víděnská 77, Brno.

 

 

 

Fórum novinky

Lhenice 2011

.

Letní pohoda, dovolená, chata a zase se blíží přelom července a srpna a s ním už pravidelný sraz ve Lhenicích. Dneska těžko říct skútřařský, sjíždí se tam kamarádi skútristi často na něčem jiném než jsou skútry, a pak samozřejmě kamarádi neskútristi.

 

Léto zatím bylo uplakané a ani předpověď na víkend nevypadala nijak hezky. Vlastně ani nahlášených účastníků nebylo nijak moc. Švorcovi mají v ten čas dovolenou (letos už po několikáté), Libor musí zůstat v práci i v sobotu, Michal sice pracuje jen v pátek, ale zato do večera. Vyrazili jsem tedy ve složení já na ČZ 250, táta na Čezetě 250 a v Brandýsku (kam jsme si naivně mysleli, že všichni trefí) se k nám měl přidat Honza a Polda. Sraz byl ve dvě hodiny a také kolem druhé se pod kopcem ozval dvoutaktní motor – trochu překvapivě dvouválec – Honza vytáhnul Kalifa. Poldův příjezd se poněkud opozdil, jelikož bloudil po okolí a posledních 8 km před Brandýskem jel hodinu, každopádně ve tři se konečně objevil a k našemu překvapení na úplně novém, naleštěném Bizonu. V této sestavě tedy vyrážíme směr jih. Stroje pěkně šlapaly  a tak cesta ubíhala jedna radost. Pak klasická zastávka na benzínce v Milíně a jako vždy kafčo a „do gumy“ (nad Milínem je snad zataženo a prší trvale). Polda zjistil, že tyčka ve spojce jeho Bizona je z poněkud měkčího materiálu než by se dalo očekávat a vcelku ochotně, ale naprosto nekontrolovatelně mění svou délku, tedy spojku dotáhnul na doraz a doufal, že to do Lhenic nějak zvládne a náhradní tyčku mu přiveze Michal nebo Libor, kteří za námi měli přijet později. První vyrazil Honza, protože měl navigaci a role velitele se zhostil velmi iniciativně – tedy další zastávka byla až ve Lhenicích. Na místě už nás vyhlíželi Ivo a Míra oba na skútrech s PAvikama. Večer nás čekalo pečené kolínko, jako každý rok, na které jsme se už pěkně dlouho těšili. Michal dal vědět, že dorazí až v sobotu, zato v pátek ještě přijel Honza Pyšný s Anitou a s nimi Přemek, všichni tři se právě vraceli z dovolené v Itálii. U večerní diskuse padlo nějaké to pivínko a trocha orgánovice, pouze někteří jedinci se alkoholu vyhýbali (Honza příště povinně nechává prášky doma, Poldovy důvody pro odmítání frťánků nám nejsou známy – že by nějaká špatná zkušenost...?). Také jsme museli vyřešit cíl sobotní vyjížďky.

V sobotu po snídani a po natankování (Poldo, ten kohoutek, co je pod nádrží se musí otevřít, jinak to prostě neteče a nejezdí) jsme vyrazili ke známému Jirky Hájka do muzea Indiánů do Libínského sedla, kde jsme se trošku zdrželi a na oběd ve stejné vsi dorazil už i Michal.

„U Brabců“ jsme si svorně všichni dali brabce s knedlíkem a vydali se na další návštěvu muzea. Ve Volarech totiž zřídili v místním muzeu nucených pochodů jednu místnost věnovanou starým motocyklům. Narazili jsme zde na velice zajímavé kousky, některé více, některé méně známé; kromě motorek a reportáží z nucených pochodů zde bylo povícero rozlišných historických vzpomínek – od vykopávek z nejbližšího okolí až po předměty denní potřeby, které naše babičky běžně používaly, a které nám mnohdy připomínají mučidla (některým spíše „sado-hračky“). Po návštěvě ve Volarech jsme se už vydali na zpáteční cestu. Kromě výměny spojkového lanka v půli kopce se už nic zvláštního nestalo a tak jedinou starostí bylo dohodnout se, kdo si nechal půl kolena z minulého večera a kdo se bude věnovat už pouze guláši. Později dorazil i Libor a takže se sobotní večer konal v „plné sestavě“. Sobota byla zhodnocena a řádně zapita, Libor a Michal si museli vynahradit absenci z pátku; Libor sotva zvládnul koleno a odporoučel se kamsi vzhůru do komnat a Michal sice „držel zábavu“ až do dvou do rána, ale o to bylo jeho nedělní ráno asi „příjemnější“.

V neděli po snídani a nás čekala už jen cesta domů, ale ta měla vynahradit pátek a sobotu, kdy jsme se vyhýbali dešti. Prvních 70 km do Milína bylo poznamenáno pouze poruchou Michalova skútru. Jednalo se o závadu vcelku vážnou, ale o to častější – málo benzínu – a tak jeho cesta k nejbližší benzínce probíhala stylem – fouknout do nádrže, kousek ujet, než to znova chcípne, fouknout do nádrže,... Tato rozcvička měla jeden pozitivní výsledek a jeden negativní výsledek – úplné vystřízlivění a kocovinu. Pak už cesta do Milína proběhla vcelku hladce. V Milíně pro změnu kafčo a „do gumy“ a pak následovalo mnoho šťastných kilometrů v dešti. Nejprve se od nás odpojil Honza a zamířil na chatu, pak nás v Brandýsku opustil Libor. Z hlavní sjel na Nelahozeves Michal a já táta a Polda jsme mířili směrem na Boleslav. Před Mělníkem jsem pánům ujela, ale hezky jsem si ustlala v Jizerním Vtelně mezi zatáčkami, tak mě dojel táta, ale Polda už nás nedojel. Na mírně otlučeném stroji jsem dojela domů, později teprve jsme se dozvěděli, že Polda skončil o vesnici dřív než já – v Bezně před kostelem si Bizonka pěkně pochroumal, takže musel volat odvoz.

Co dodat na závěr, sraz se vydařil na výbornou, cesta domů byla trošku slabší. Každopádně Polda si už nechává lakovat díly na Bizona, já mám nové zrcátko a blikač, takže asi na příští sraz vyrážíme znovu se stejným nadšením.

 

Štěpánka Malypetrová

You have no rights to post comments

Vložit na stránky

Kontakty

Předseda Skútr klubu Čezeta:

Jitka Papežová
jitka@skutrklub.cz

Administrátor stránek:

Miroslav Gerža
admin@skutrklub.cz

Přihlášení

Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account