Spálovský mlýn – den poté, týden poté, měsíc poté, prostě poté

Milí přátelé!

Není to ani den, ani týden, ba ani měsíc potom, co jsme se vrátili z XXVIII. Mezinárodního srazu historických skútrů – Spálovský mlýn. A protože je to tak dlouho, už jsem si říkal, že tento článek nedopíšu a nechám celý sraz doznít pouze ve vašich vzpomínkách. Nicméně jsem dal slib, že to udělám a že to stihnu před podzimním srazem. No a sliby se mají plnit nejen o Vánocích. Proto teď, celé dva dny a 21 h před podzimním srazem, finalizuji tento článek.

Ohlédnu-li se zpět, Spálovský mlýn byl, jak jinak, plný zážitků. Slovenská sekce sedlající primárně kvalitní stroje vyráběné v Povážských strojárnách se ještě před samotným příjezdem na místo pustila do nelítostného boje o největší poruchu. V rámci zápolení se neštítila použít ani tak výkonné nástroje, jako je úhlová bruska. Vzhledem k hodinářské přesnosti zásahu se však i přes poněkud surově vypadající zásah nedostalo žádné újmy ani stroji, ani opraváři.

Já sám jsem se bohužel tohoto klání neúčastnil a svůj léty prověřený stroj zanechal doma. Jak se však záhy ukázalo, bylo toto rozhodnutí (učiněné na základě chabé jarní přípravy) v určitém ohledu přínosné. V průběhu srazu byl totiž dostatek dobré nálady, alkoholu, zážitků a vlastně téměř všeho. V jedné oblasti ale došlo ke kritickému nedostatku. A touto oblastí byli regulovčíci. Bohužel jsem hned po příjezdu zjistil, že matador této kategorie narazil na zdravotní obtíže. Myslím, že budu hovořit za všechny, když řeknu, že nás tato situace vyděsila. V průběhu srazu jsme několikrát vzpomněli a všichni drželi palce marodovi a na tomto místě bych také rád popřál brzké uzdravení a rekonvalescenci.

A jak to tak bývá, neštěstí nechodí po světě samo. Hned při večerní rozpravě jsme se dozvěděli, že náš dlouholetý předseda Miro Gerža se vzdává své funkce. Byť měl tyto zaječí úmysly již několikrát, tentokrát se jeho postoj nepodařilo zvrátit a zavládlo bezvládí. Zde se sluší poděkovat za všechny roky předsednictví a všechny (nemalé) zásluhy, které za ty roky nastřádal. Nutno říci, že čas své abdikace zvolil takticky. Vzhledem k velké účasti mohlo započít okamžité hledání náhrady. Dobrovolně se žádný, s prominutím, šílenec, který by se pokusil byť jen přiblížit kvalitě Mira a jeho předchůdců, nehlásil, a tak Jitka, jako emeritní předsedkyně, vyhlásila volby. Upřímně mě překvapilo, kolik „zákulisních jednání“ se rozběhlo. Další den proběhlo vyhlášení výsledků v rámci rozpravy.

Následující řádky se mi nepíší lehce, protože se týkají mé osoby a já sám žádnou publicitu nevyhledávám. Došlo totiž na to, že mezi dalšími kandidáty jsem já dostal nejvíce hlasů. Čehož využila Jitka a malinkatou lstí (původní domluva zněla jinak) mne ohlásila jako vítěze = nového předsedu skútrklubu, a to bez dalších okolků. Vzhledem k projevené důvěře jsem tedy tuto funkci přijal. I proto bych na tomto místě rád poděkoval všem, kteří mi dali důvěru, a slíbil všem (i těm, kteří volili jinak), že se vynasnažím tuto důvěru nezklamat.

Dosti ale o mé osobě a pojďme na další novinky tohoto srazu. A že je o čem psát. Dovolím si říct (a klidně mě opravte), že naprosto nečekanou novinkou srazu byl pořádaný závod do kopce. Na startu se seřadil výběr z těch nejlepších strojů vedených těmi nejlepšími řidiči z řad účastníků. Za mohutného potlesku (a mnohdy ještě mohutnějšího kouřového efektu) vyráželi závodníci na rozličných strojích. Trať byla obsypána fanoušky a o napětí nebylo nouze. Soutěžilo se ve dvou kategoriích a došlo i na vyhlášení celkového vítěze. K překvapení všech (dobrá, ne všech, my vlastníci strojů stejné značky jsme ani na chvíli nepochybovali o úspěchu, a tedy ani nebyli překvapeni) dosáhl na absolutní prvenství Manet Tatran! Ano, přátelé, tento mnohými podceňovaný stroj ukázal svou sílu! Nemalou zásluhu na konečném výsledku měl však i jeho řidič – prezident slovenské sekce – Palo. Palo se do závodu vrhl naprosto beze strachu a s vědomím toho, že jeho stroj se nekazí, ždímal každou kapku potu z těch pár koní pod kapotou. Upřímně gratulujeme!

O dalších zastávkách, programu, událostech a vlastně všem, co se na tomto srazu stalo, bych mohl psát ještě dlouhé hodiny. Ale ti, co se účastnili, ví, a ti, co se neúčastnili, by stejně nevěřili. Dovolte mi tento již tak příliš dlouhý článek ukončit.

Než se tak ale stane, musím vzpomenout na tu nejdůležitější osobu! Hlavního organizátora tohoto srazu Lukáše Bučka. Dovolím si říct, že bez přehánění nasadil novou laťku všem budoucím srazům. Program, organizace, zábava, trička. Snad vše, na co sáhl, se podařilo. A tak jménem nového předsedy DĚKUJEME tobě i všem, kteří pomáhali. A málem bych zapomenul na dokonalou přednášku o mazání, která byla roky avizována, roky očekávána, ale čekání se vyplatilo a stálo to za to!

A to je vše, přátelé. Článek je u konce, jsme o hodinu blíže podzimnímu srazu a nezbývá nic než se těšit na další společná setkání. Tak hezký večer a „kolečkama dolů“!

Peter Janků

(děkuji Martinovi, že tímto krásným selfie zdokumentoval intenzitu zápolení) 

1. máj je lásky čas… Tohle rčení zná snad každý. Láska se ale nemusí upínat jen k druhým lidem — a už vůbec ne výhradně pod rozkvetlou třešní. Může mít mnoho podob. Své by o tom mohli vyprávět motorkáři, pro které je 1. květen často neoficiálním zahájením sezóny.

Stejně tomu bylo i letos u členů a příznivců skútroklubu napříč republikou. V prvomájovém duchu se neslo setkání jihomoravské a slovenské sekce, jehož společným cílem se staly Vizovice — místo, které už mnozí znají z nedávného srazu. Volba lokality nebyla náhodná, zohledňovala i příjezd vzácného hosta ze severu.

O vysoké účasti tentokrát řeč být nemůže. Některé členy vyřadil ze hry poněkud úsměvný „pokles inteligence“ po vytržení hned dvou zubů moudrosti, jiné zradila technika a další nepustily pracovní či rodinné povinnosti. Přesto se na místě sešla velmi slušná sestava strojů.

Z pohledu milovníka historie lze jen lehce postesknout, že většina z nich patřila mezi novější kousky. Veterány tak reprezentoval jediný skútr Čezeta z Moravy, který měl být původně doplněn ještě jedním. Druhý jezdec však zjevně podcenil jarní přípravu — nejprve ho zradila samotná Čezeta (což by leckdo označil za očekávatelné), následně i náhradní stroj značky Manet (což už tak očekávatelné nebylo). Nakonec tedy nezbylo než sáhnout po novějším stroji francouzské výroby.

I přes skromnější účast panovala na setkání velmi příjemná atmosféra, která dává tušit povedenou motoristickou sezónu. Za všechny účastníky tak nezbývá než popřát všem motorkářům mnoho šťastně ujetých kilometrů — bez nehod a pokud možno i bez poruch.

Dovolujeme si Vás srdečně pozvat na 28. ročník letního srazu historických skútrů, který se bude konat od 11. do 14. 6. 2026 v rekreačním areálu Spálovský mlýn. Společně navštívíme vybraná místa a pamětihodnosti v malebné oblasti Oderských vrchů a Hranicka.

HARMONOGRAM

Ubytování:

Areál poskytuje komfortní ubytování v nově zrekonstruované budově „dřevák“ o celkové kapacitě 42 osob. Dále jsou nám k dispozici opravené vytápěné turistické chatky s elektřinou pro 4 osoby s celkovou kapacitou 80 osob. (Kdo se nevejde a má děravou plachtu na Rikše, může si samozřejmě postavit stan).

Program:

Čtvrtek 11. 6. 2026

• Příjezd a registrace, ochutnávka Spálovského chleba
• Večeře
• Rozprava

Pátek 12. 6. 2026

• Snídaně
• Vodní mlýn Wesselsky
• Rodný dům Johanna Gregora Mendela
• Oběd (Restaurace Heipark Tošovice)
• Přehlídka strojů na Masarykově náměstí (Odry)
• Vyjížďka na Balerův mlýn ve Spálově
• Závod Mlýnickým kopcem (Pro zájemce)
• Večeře
• Rozprava, přednáška o mazání dvoudobých motorů

Sobota 13. 6. 2026

• Snídaně
• Zbrašovské aragonitové jeskyně (Teplice nad Bečvou)
• Hranická propast
• Oběd (Restaurace Stará střelnice)
• Přehlídka strojů na Masarykově náměstí (Hranice na Moravě)
• Zámek Hranice – Muzeum (Expozice vojenství, model města)
• Větrný mlýn Partutovice
• Večeře
• Rozprava, tombola

Neděle 14. 6. 2026

• Snídaně
• Odjezd domů

Kontakty:

Přihlášky: Petr Janků, tel: +420 777 885 614, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ubytování: Miroslav Gerža, tel: +420 602 710 086, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Hlavní organizace srazu: Lukáš Buček, tel: +420 606 862 614, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Těšíme se!
Váš Skútr klub Čezeta

I přes vyloženě zimní podmínky se dnes sešla jihomoravská sekce klubu (v počtu dvou členů) a slovenská sekce klubu (v počtu 4 jezdců a jednoho spolujezdce) k nejspíše poslední společné vyjížďce této sezóny a tím společně ukončily tuto motosezónu. No dobrá, zase tak zimní nebyly. Teplota se ustálila na krásných šestnácti stupních celsia, a i když se sluníčko schovávalo za mraky, při dostatečně teplém oblečení byly podmínky na vyjížďku perfektní.

Společný sraz byl na Myjavě, odkud jsme po velmi krátké zastávce vyrazili vyhlídkovým tempem k Vodní nádrži Kunov. Zde jsme při kafíčku hodinku poklábosili, abychom se poté rozjeli zpět k domovům. I přesto, že všichni sedlali stroje novějších ročníků a zahraniční produkce, diskuse se primárně točila kolem našich zasloužilých strojů slovenské výroby.  Vzhledem k pomalu nastupující převaze těchto velmi kvalitních skútrů je dobře, že i členská základna, jež je sedlá, se postupně utužuje.

Cestou domů jsme všichni vyrazili stejným směrem, byť díky drobnému nedorozumění každý jinou cestou. A tak jsme měli ještě jednu možnost se krátce rozloučit u Bukovanského mlýna, kde jsme udělali definitivní tečku za naším setkáním. Domů jsme se již vraceli v drobném přítmí, což ale vůbec nepokazilo dojem z celé akce.

Dovolte mi tedy na závěr všem poděkovat za dnešní vyjížďku, a všem, nejen účastníkům, popřát klidné prožití zimní přestávky, která bude jistě naplněna servisní péčí o naše miláčky.

Peter

Milí přátelé.

Mám tu milou povinnost pokračovat v krásné tradici článků s titulem „Den poté“ - a to krátkou reportáží z podzimního srazu v Medlově.

Asi největším, ale také velmi milým překvapením pro mne samého, byla soutěživá atmosféra linoucí se celou událostí. Jeden z prvních účastníků souboje o největší poruchu byl jistě Martin ze Slovenska, který ho zahájil hned sadou malých poruch. V jeden okamžik jej opustilo přibližně 7 špic v zadním kole. Nejspíše díky kvalitě stroje, na kterém jel, tuto skutečnost téměř nezpozoroval. Avšak další účastníky kolony situace nezaskočila a s vidinou upadnutého kola (čímž by nejspíše soutěž vyhrál) jej rychle zastavili. Jistě tak dali šanci dalším soutěžícím. Po nedlouho trvajícím odtahu stroje a bleskové výměně kola v mezistanici celá kolona vesele pokračovala dále.

Netrvalo to dlouho a přibližně v půli trasy se do souboje zapojil, ač nositel stejného jména, tak řidič skútru jiné barvy. Při rozjezdu z jedné křižovatek zjistil, že mu v převodové skříni zůstal již pouze první převodový stupeň a neutrál. Bylo nutné si položit otázku z úst klasika: „A není to málo Antone Pavloviči?“. Bylo to málo! Tímto okamžikem se tedy Martin ujal vedení. A ani několik dalších poruch v podobě dvou utrhnutých lanek, jednoho ucpaného filtru a jednoho vadného dobíjení jeho prvenství neohrozilo. Některým se tato soutěž natolik zalíbila, že v ní pokračovali i cestou domů. Rozličnou sadu nedostatků tak doplnil jeden zadřený skútr, několik prázdných nádrží, další utržené lanko a podobně.

Evidentně sportovní nálada zachvátila i samotného předsedu klubu. Ten se od samotného počátku zabýval kontrolou množstvím skútrů jednotlivých značek. Počty byly překvapivě vyrovnané, a dokonce lehce převyšovaly stroje vyrobené v Povážských Strojárnách. Zjevně nervózní milovník skútrů ČZ se tak při sebemenším náznaku změny poměru sil dožadoval o přepočítání. Neváhal se ani uchýlit k praktikám, které by leckdo mohl označit za nekalé. Například bez zjevného důkazu označil dva stroje Burgman jako nástupce slavného prasete  anebo do počtů zahrnul i hračku v podobě skútru jednoho z nejmladších účastníků. Abych nerozdmýchal rozbroje, vítěznou značku skútrů zde neuvedu, ale jednoduše si to každý může spočítat na společné fotografii u hotelu. Pro bystřejší čtenáře jsem do článku uschoval název této značky.

Trasy naplánované na jednotlivé dny srazu byly z mého pohledu velmi příjemné. Díky perfektně zvoleném tempu a bezvadné práci regulovčíků cesta velmi příjemně utíkala. Věřím, že každý si mohl v jednotlivých dnech najít to své. Někoho zajímala historie v podobě Tatra muzea, někomu se více líbily sochy navštívené v okolí srazu a někdo měl raději zastávky na kávičku.

Večerní zábava se nesla v duchu společně strávených chvil u večeře, rozprav a následné individuální zábavě. Stejně jako vždy byly každý večer oceněni účastníci v nějakém směru výjimeční. Kromě největší poruchy se oceňoval nejmladší a nejstarší účastník, účastník s nejdelší trasou a v neposlední řadě ženy za volantem. Zde si dovolím povzdechnout na tím, že se neujal můj vlastní návrh na ocenění pravidelných laureátů ceny za největší poruchu za to, že se jim nic nepokazilo. Argument, že nelze ocenit někoho, kdo se srazu neúčastnil, mi přijde poněkud lichý.

Epesní večerní zábavu doplnila také skromná, leč velmi příjemná tombola. Zde bych se snad jen lehce pozastavil nad otázkou regulérnosti. Všechny výherní losy měly totiž pouze a jenom zelenou barvu. Ani tvrzení, že je to způsobeno prodáváním losů pouze ze zeleného bločku mé pochyby o „cinknutí“ celé soutěž nevyvrátily.  

Dlouhé a příjemné večery byly doplněny posilujícím spánkem ve skromných, ale příjemných pokojících. Jen ve dvou mi známých případech došlo k drobnému nesouladu mezi spící osobou a dalším osazenstvem pokoje. V prvním případě se dalšímu osazenstvu pokoje zdálo, že jsou motorky a vrčí jim motor tak nahlas, že jejich kolega emigroval na chodbu. Toto řešení se však ukázalo jako poměrně dočasné, kdy brzy z rána začali problém dělat lidé courající se na blízkou toaletu.  V druhém případě se snaha o poklidný spánek nesetkala s pochopením zbylých účastníků, kteří razili heslo „noc je ještě mladá“ a v přeplněném apartmánu bujeli zábavou. Řešením této situace bylo zapojení neúspěšného spáče do probíhající zábavy.

Evidentně nepřeberným množstvím zážitků byl protkán celý sraz. Snaha popsat je zde všechny by jistě přeměnila tento článek v nekonečný příběh. Proto mi dovolte jej v tento moment ukončit a na závěr poděkovat každému, kdo se do této události zapojil. Pořadatelům Jitce a Mirovi, regulovčíkům, Milanovi za bezvadné odtahové vozidlo a všem dalším, jejichž přispění zařadilo tento sraz mezi nezapomenutelné události.

S pozdravem a poděkováním

Peter

Pořadatel akce: Skútr klub Čezeta

• Datum: 4.9. - 7.9.2025
• Místo: Hotel Medlov, 49.616394, 16.054832
  
• Startovné: jezdec 300 Kč, spolujezdec 300 Kč.
  Startovné bude použito na organizaci srazu a provoz stránek www.skutrklub.cz.
  Číst dál: VIII. podzimní sraz skútrů Medlov 2025 Přidat komentář