První krok k cestě do Zruče proběhl hladce. Dovolená v práci prošla bez připomínek. Horší to bylo s počasím. Předpověď se vyplnila do puntíku přesně a v pátek 4.9. v Brně od rána pršelo. Předpokládaný odjezd v 10 hodin jsme odložili na 12:00. Po obědě jsme posunuli odjezd znovu, tentokrát na 14:00. Radarová předpověď naznačovala suchou kapsu vedle obrovských dešťových mraků, ale to se nepovedlo, tak jsme ve 14:00 mezi stále padajícími kapkami deště hrdě pronesli "vzhůru za suchem do Čech" a vyrazili jsme směr Brno-Žebětín, Ostrovačice, Říčany u Brna, Velká Bíteš a dál na západ. Setkání s nehodou hned v Brně nad Farinovou zatáčkou na staré závodní trati za hustého deště bylo upozorněním, že to opravdu klouže. Skútr Bobík brzdil ještě blběji než normálně a já se najednou sunula s neovladatelným skútrem napříč silnicí. Bylo to o prsa, málem jsme se váleli po silnici oba - já i skútr. Ale vyšší moc zafungovala a nehodu jsem šťasně objela. Že tam bylo auto na svodidlech a policajti a ještě jeden nabouranec ve svodidlech, to mi Martin řekl až později. Dobře to dopadlo, tak popojedem dál.
Prvních 30 km jsme jeli hodinu. Před námi ještě 120 km a my jsme za hodinu dojeli teprve do Velké Bíteše. Tam lilo jako z konve. Mraky houstly, déšť přidával na intenzitě. Naštěstí dešťová fronta končila před Velkým Meziříčím, kde přestalo konečně po 50-ti km pršet. Následujících 100 km jsme postupně osychali. Trasa dál vedla přes Měřín, Polnou, Havlíčkův Brod, Světlou nad. Sázavou, Ledeč nad Sázavou a konečně Zruč nad Sázavou. Do Zruče jsme dorazili úplně usušení a taky vysušení v 18:30 po 150 km.
Po přistání jsme se prvně ujistili, že jsme opravdu v campu V Rákosí, a už nás vítal Marcel Malypetr s manželkou, pejsek Ája i paní vedoucí. Dostali jsme klíček k minichatce a byli rádi, že máme kde na noc hlavu složit. Dokonce na nás vykukovalo mezi mraky sluníčko a vítalo další účastníky, kteří se postupně sjížděli ( - slízali se jak švábi na pivo :-) . Večer se potom u výborného piva Březňák ladila sobotní vyjížďka .
V sobotu dopoledne jsme vyrazili do 50 km vzdálených Jankovic na závody doma upravených traktorů a podobných vozítek. Mimoto byly na hřišti sousedícím se závodní dráhou zaparkovány naše skútry ČZ, Jawy, Uraly, BMWéčka a další skvělé stroje, viz. foto, např. Renaulty, Citroen "Kačena", vojenská úprava Trabantu, ZIL, Tatra a desítky traktorů. Ve 14 hodin jsme odjeli nazpátek do Zruče, kde na nás od tří hodin čekala grilovaná kýta. Ta musela počkat ještě hodinku, než Marcel opravil za vydatné pomoci Michala Roubala a přihlížejících "radílků" nefungující spojku. Kýtu jsme snědli a opět u piva do půlnoci řešili všelijaká témata. Zábava byla skvělá, ale druhý den nás čekala cesta z města - zpátky do Brna, tak jsme se raději šli pořádně vyspat.
V neděli ráno nás probudilo slunce a ranní rosa slibovala krásné počasí. A bylo - až domů svítilo slunko, jako by chtělo napravit páteční nečas a sobotní nárazový vítr. Trochu nás potrápily objížďky - jeli jsme díky jim přes Jihlavu, potom jsme v Měříně marně hledali otevřenou hospodu nebo motorest, takže jsme nakonec zastavili na oběd až po 100 km těsně před Velkým Meziříčím. Skútříci běželi jak švýcarské hodinky, těch 100 kiláků jsme měli ujeto za necelé 2 hodiny i se zastávkou v Měříně.
Závěrečných 50 km uteklo jak voda. Závěr etapy vedl přes Veverskou Bítýšku k Hajdovi, ale nebyl doma, takže to kafe bude někdy příště. Potom jsme uháněli dál pod hrad Veveří, kolem Brněnské přehrady, až nakonec zazvonil zvonec - v garáži ve 14:30 SEČ byl opravdu konec. Najeli jsme bez jediného defektu 430 km a díky příjemné atmosféře mezi fajn lidmi jsme strávili úžasný víkend.
Díky vám všem a za rok zase na shledanou.
Skútrům a motorkám zdar
Jitka Kubálková
Fotogalerie zde.