Smraďavka 2012 – mezinárodní sraz skútrů Čezeta, Tatran, Manet

.

Od konce srazu již uběhl nějaký ten pátek a stále sem nikdo nepíše svoje dojmy, tak si dovolím být první.

Bylo páteční ráno a já jsem pomalu vyrážel do Daskabátu u Olomouce pro kamarádku, se kterou jsem měl absolvovat další krásný víkend s vůní benzínu. To že to nakonec dopadlo jinak, se nedalo čekat!

Po příjezdu do Daskabátu jsem se dozvěděl, že se mnou bohužel nikdo nepojede, protože dotyčná se bála zmoknout. Tak jsem tedy vyrazil sám. V Olomouci jsem ještě doplnil nádrž na pumpě Slovnaft a po obdržení SMS od Aleše, že nestihne setkání v domluveném čase jsem se vydal na cestu do Uherského Hradiště. Počasí bylo sice nestálé, ale nepršelo. Cesta byla v pohodě až po Přerov. Potom mi začal motor mého Manetku lehce vynechávat. Přisuzoval jsem to špatné kvalitě benzínu a pokračoval v cestě. Bohužel se vynechávání stále zhoršovalo. Podařilo se mi doskákat do Uherského Hradiště a první moje cesta byla do motoservisu Matuš ve Starém Městě. Tam jsme hledali závadu! Pan Matuš je odborní každým coulem, ale i přes to nám trvalo odhalení závady skoro dvě hodiny. Nakonec to byl spálený kondensátor a příliš opálený kontakt na kladívku. Tím pádem se mi rozhodil předstih atd…! Prostě smůla. Vyměnili jsme všechny zmiňované součástky a Manet jel zase jako za mlada. Pan Matuš pak se mnou jel až na Smraďavku, protože měl druhý den dělat motospojku pořadatelům. Dorazil jsem tedy v pořádku na Smraďavku a ubytoval jsem se. Po celý zbytek večera jsem pak klábosil s kamrádama, které jsem celý rok neviděl.

 

Druhý den ráno nás všechny čekala zatažená obloha a někteří jsme ani nevěděli, že v noci pršelo. Naštěstí to stroje vydrželi a tak jsme vstávali do vlhkého rána a s obavami sledovali oblohu, z které mohlo každou chvíli začít pršet. Po snídani jsem odplachtoval Maneta a provedl zkušební start, který neušel pozornosti televizního štábu, který přijel zdokumentovat naše mezinárodní setkání. Manet běžel bez problému. Po sešikování všech strojů v kempu se kolona skútrů pohnula směrem na první zastávku v zámeckém parku zámku Buchlovice. Tam jsme dojeli ještě v suchu. Zámecký park byl moc krásný a zaplnili jsme jej skoro do posledního místečka. Pak následovala malá pauza, focení, nějaký ten rozhovor pro televizi a pak znovu na kůň, směr Velehrad. To už začalo drobně pršet. Když jsme dorazili do Velehradu, tak nám pan Bůh nadělil pěknou porci vody! Proto jsme asi vynechali samotnou návštěvu Velehradu a rozjeli jsme se přímo do Uherského Hradiště do Leteckého muzea. Cesta vedla přes Kunovice a tak někteří majitelé „prasat“ svoje stroje nešetřili, aby nepřišli k ůhoně od Kun! Dojel jsem k muzeu jako jeden z posledních. Muzeum mě docela zaujalo a co mě nejvíce těšilo, že konečně přestalo pršet. I když jsem nebyl nijak moc mokrý (skútr dobře kryje před deštěm), tak ta vlhkost mi nebyla moc příjemná. To už se schylovalo poledni a tak jsme vyjeli na oběd. Bohužel jsem zapomněl na jméno restaurace, kde nás dobře nakrmili, ale její krásné prostření (něco jako zámeček či tvrz) si budu pamatovat hodně dlouho! Parkoval jsem na nádvoří toho objektu a zvuk mého stroje se tam rozléhal a duněl jako nějaký mohutný dvouválec! Však právě proto jsme všichni, co jsme tam parkovali, získali zaslouženou pozornost od hostů. Ti potom po celou dobu, kdy jsme obědvali, okukovali naše zaparkované miláčky. Po obědě a malé přestávce se celá kolona skútrů vydala směrem do Vlčnova, kde jsme opět vzbudili nemalou pozornost místních obyvatel. Bylo to skoro jako při jízdě králů. Zapakovali jsme svoje stroje před muzeem Pálenic. Exkurse v tomto muzeu se mi moc líbila a to ze dvou důvodů! V muzeu byli snad všechny druhy destilačních kolon, co jen existují a muzeum bylo pod střechou, tak jsem mohl skoro uschnout.

Z Vlčnova pak krátká cesta do Uherského Hradiště na náměstí, kde byl závěr celé vyjížďky s proslovem.

Vyjížďka byla moc super, a kdyby se nepokakalo počasí, byla by ještě dvakrát super. Musím zde vyseknout pořadatelům hlubokou poklonu. Sám jsem už nějakou tu akci uspořádal a moc dobře vím, co to dá námahy vše takhle dokonale zorganizovat. Všechno klapalo jako na drátkách, lidi, co se starali o hladký průjezd kolony městem, udělali téměř nemožné. Klobouk dolů pánové!! Večer v kempu už byl zase v duchu povídání o tom, co nás všechny tak baví a to historické stroje.

V noci a k ránu opět vydatně pršelo a tak jsem měl plachtu na stroji promočenou durch, ale nebylo nic naplat, musel jsem sbalit a hurá domů. Sotva jsem však vyjel z kempu, tak mi najednou přestal šlapat motor. Do toho začalo zase pršet, tak jsem pojal podezření, že jsem musel v minulém životě udělat fakt něco hóódně špatného, když mě pan Bůh takhle trestá. Naštěstí moje modlitby, nebo spíše kletby vyslyšel a poslal mi tři zachránce. S těmito lidmi jsme dali můj stroj opět do chodu (odešla mi dva roky stará indukční cívka) a já jsem mohl pokračovat. Zbytek cesty domů už byl naprosto v pohodě.

Co říci na závěr? I přes špatné počasí to byl super víkend. Za tu trochu vody to jistě stálo, jen mě mrzí, že jsem se nezeptal těch třech lidí, co mi pomohli v nouzi, jak se jmenují a odkud jsou. No snad se v této reportáži poznají a napíšou mi, abych jim mohl ještě jednou poděkovat.

Tak zase za rok se všemi ahoj Uďa

 

Tady jsou nějaké fotky odemne! http://udinar.rajce.idnes.cz/skutr_sraz_Smradavka_2012

 

 

 

Komentáře  

#2 Uďa 2013-04-12 10:09
Chybička se vloudila, ano byli jsme dříve v muzeu a až potom na obědě. Omlouvám se velice.
#1 D-D-D 2012-07-18 11:43
Konečně nějaká reportáž ze setkání. Jen vidím, že jsem asi chvíli jel s jinou kolonou, kdy jsme napřed jeli do muzea pálenic a obědvali jsme až potom. Ale to nic nemění na tom, že se mi sraz také líbil i přes špatné, místy až hnusné nečasí. 8)

You have no rights to post comments

Vložit na stránky

Kontakty

Předseda Skútr klubu Čezeta:

Jitka Papežová
jitka@skutrklub.cz

Administrátor stránek:

Miroslav Gerža
admin@skutrklub.cz

Přihlášení

Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account