Jak začít? Bude to trochu netradiční, ale to dáte. Sraz pro nás s manželem začal ve čtvrtek 7.6.2018 k večeru a trval krásných 64 hodin do neděle 10.6.2018. Potom cesta do Brna na koncert, pak zpátky autem do Autokempu Žralok kvůli stanu a věcem, které jsme tam nechali, bo do páva se nevešly. Sušení stanu, večeře, kecání se šéfem kempu Petrem, focení západu slunce, focení kempu, prostě to vše zabralo ještě 6 hodin. Takže proto 70 hodin XXI. Mezinárodního srazu historických skútrů na Plumlově 2018.
Odjezd z Brna jsme ve čtvrtek 2x posouvali kvůli balení velké hromady věcí. Díky drobné technické závadě na Martinově skútru jsme vyjeli ještě později, než byl 2x posunutý čas. V doprovodu plně naloženého kombíku, řízeného naším synem, jsme v 17 hodin vyrazili směr Plumlov. Do kempu jsme dojeli až v 19:30, protože jsme cestou zakufrovali. Kochala jsem se krajinou a zapomněla odbočit na Kojál. Čili jsme to vzali přes Vyškov a pak zase zpátky na Drahany a dál do Plumlova. Stan byl postavený za chvíli, a tak hurá na pivo.
V pátek ráno jsem, nemaje šňůry na usušení mokrých osušek po ranním plavání v Podhradském rybníku, pověsila osušky na plexi. Moc dlouho tam nebyly. Hned zrána se odjíždělo do Prostějova. V 8:35 už stála první vzorně vyrovnaná zelená skupina č. 1 na náměstí v Prostějově a fotila si krásnou pionýrskou průvodkyni slečnu Sofii. Těsně před 8 se mě pokusil Milan hodit oblečenou do místní kašny. Naštěstí to neudělal. Musela bych potom, převlečená za vodníka, stoupat na radniční věž. Záběry z věže jsou focené mezi 9:15- 9:20 hod. Potom jsme debatovali dole s paní průvodkyní o tom, že budova radnice je ve znamení býka, protože založení, či možná dokončení, je datováno 13. května. Bejk jako poleno. To samo jako já, teda o týden dříve.
V 9:50 už jsme seděli v místním Julius Meinl Kafé a užívali si kávičky, zákusky, pivíčko – Plzeňský prazdroj na vylepšení pH po večerní pitce v kempu. Podle fotek se dál nic nedělo. Nefotila jsem. Ale ono se dělo. Koupila jsem si klobouk, abych nestrašila kolemjdoucí svojí neučesanou kšticí. Potom jsme absolvovali projížďku po krásách Prostějova historickou karosou. Komentář byl v podání mladičké sličné pionýrky, slečny Sofie, pečlivě připravený a perfektně načasovaný. Po skončení autobusové projížďky následoval hromadný start a odjezd všech účastníků na oběd. Tedy skoro všech. Malá skupinka Brňáků, tj. Jitka a Martin, si dali v doprovodu Laciho oběd v místní restauraci Vlk se nažral, s.r.o., KOZA ZŮSTALA CELÁ.
Zcela najezení a vysmátí jsme po O nasedli na skútříky a vyrazili hledat hlavní peloton. Trasa byla perfektně označená šipkami na každé křižovatce. Nemohli jsme zabloudit. Skupinu 69 skútrů nešlo přehlédnout ani přečuchnout. V lázních jsme ochutnali místní zdravou močůvkoidní vodu. Já jsem do pramene namočila obličej v domnění, že to pomůže. No nevím, to ať posoudí ostatní. Do lázní přijeli i nadšenci z Polska, se kterými jsme úspěšně navázali družbu. Ten papír s adresou wellness buď najdu nebo spíš ho někdo z vás má a pak je to jednoduchý. Poláci rozumí česky, my Češi rozumíme polsky.
Co se dělo potom? Dojeli jsme zpátky do kempu Žralok a šli si opět zaplavat do rybníka. Úžasná koupačka, až na odřený kolena z hrbu uprostřed vody. Při čištění rybničního dna se domluvil provozovatel kempu s bagristama a ti udělali „Hadriánův val“ ve třetině vzdálenosti od břehu k zámku. V tomto místě je voda pod kolena. Jinak nestačíš dosáhnout na dno. Ale tady jo. Proč? Na Silvestra upustí vodu z rybníka, postaví zde rampu na ohňostroj, a večer střílí petardy z kopečku uprostřed vody. Ale zpátky na sraz. Odpoledne a večer přijeli další účastníci, takže skupinky u piva či vína se zhmotňovaly a rozšiřovaly. Někteří stihli i úžasnou večerní prohlídku zámku. Představa ranního vstávání byla neodbytná, takže ti, co odjížděli jako první v sobotu podle itineráře, šli v pátek večer první spát.
Malá část skútrařů zůstala v sobotu ráno v kempu, aby dělala v 10 hodin křoví při natáčení 10-ti minutového přímého vstupu do vysílání na Čt24. Celé to bylo o Autokempu Žralok na Plumlově, kde právě probíhal XXI. Mezinárodní sraz historických skútrů. Zavrčeli jsme, zadýmili jsme, odjeli jsme. Všechny jsme dojeli až v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem. Zaparkovali jsme skútry na konec dlouhé řady do trávy na prkýnko a odešli do zámku na prohlídku. Pak jsme se vydali parkem do místního občerstvení na polívku s kofolou nebo nealko pivem. Někteří absolvovali komentovanou prohlídku zámeckého parku, další zase prohlídku muzea historických kočárů či muzea hasičské techniky. Potom následoval hlavní bod sobotního programu – návštěva firmy Čezeta Motors s.r.o. v historických prostorách továrny Wikov v Prostějově.
Exkurze na dílně a prezentace elektroskútru Čezeta 506 se nesla v duchu …jé, to je bomba, hezký, hustý, kam to dojede, jak dlouho se to nabíjí a čím, kolik vydrží baterky, kolik to stojí, kolik dáte slevu členům Skútr klubu, můžu si na tu žlutou sednout?...Jo, můžete. Tak jo. Sedím na žluté E-506. …Tady to zmáčkněte, tady otočte a přidejte „plyn“….Ale já nechci jet dolů z toho podvalu. ..To nesjede, jste na válcích… Tak jo. Přidávám „plyn“, rafička se sune ke 100km/h. Přidejte víc. Otáčím plynem a náhle je tam 120 km/h. Masakr. Fotí si to pár lidí a prý udělej ještě jednou ten průvan. Kolem mne to foukalo, jak od větráků pod MM v té slavné scéně… No tak dál. Brzdí se zpětným otočením plynu a samozřejmě pedálem. Tak jsem zastavila a slezla ze žluté E-506, beznadějně zamilovaná do toho kousku. Následovala diskuse s panem Olivou, kolik teda bude ta sleva, ale zatím s nulovým výsledkem.
Potom jsem se osobně setkala s panem Neilem Eamonn Smithem. Po jeho první větě následovalo moje „I'm sorry , I do not understand. I speak only a little English”. A on na to: “To nevadí, já rozumím česky a mluvím česky. 18 let tady žiju, no problem.” Tak hurá, no problem. Povídali jsme si asi 15 minut. Pozvala jsem ho do Brna na libovolnou akci Skútr klubu Čezeta a on mi zase přislíbil, že mi tu žlutou E-506 opravdu vyrobí. Někteří si zkusili elektročezetu projet na továrním dvoře včetně slalomu. Slalom mi teda moc nešel, protože některé kužely byly dost blízko sebe a E-506 má menší rejd než klasická 502 nebo 501. Prostě nemám to ještě v ruce. Jinak přátelé Čezeťáci, E-506 opravdu nevrčí a nesmrdí. Zato jezdí velmi svižně a má opravdu ostrý brzdy. To myslím potvrdí všichni, kteří elektročezetu vyzkoušeli. Svezly se i některé děti přítomných účastníků a byly nadšené, stejně jako my dospělí. Nebo vlastně jako já. Za ostatní nemohu mluvit. Podle mne E-506 nemá chybu, jedině snad, že výroba trvá od objednávky 6 měsíců…
Po téhle exkurzi následoval volný odjezd do Plumlova, kde byl v kempu nachystán čezeťácký trojboj, koupání v rybníce, závěrečná rozprava, soutěže, ocenění, tombola, volná zábava, půlnoční koupání v rybníku…. A bylo ráno a šli jsme za ranního kuropění spát. Moje předsevzetí, že ráno v 6 jdu opět do rybníka padlo, protože jsem vstávala v 9:30, kdy někteří již startovali a odjížděli domů. Těm se tímto omlouvám, že jsem se, coby nová šéfin Skútr klubu Čezeta, nerozloučila. Většina z vás odjela před obědem domů. My až po poledni, kdy alkohol tester ukázal 0. Dřív to nešlo. Že jsme se potom k večeru vrátili do kempu z Brna autem, abychom odvezli stan a věci, které se nevešly do páva, už víte. Protože odpoledne na Plumlově dost intenzivně pršelo, museli jsme si dát večeři a počkat , až stan proschne. Nacpali jsme všechno do naší malé žluté Getz-ky, rozloučili jsme se s panem kempařem a s Podhradským rybníkem a se zapadajícím sluncem jsme opouštěli toto nádherné místo.
Skončilo 70 hodin XXI. Mezinárodního srazu historických skútrů, jehož atmosféra se mi vrací při každém čtení tohoto článku. Jestli to máte taky tak, jsem moc ráda. Děkuji všem organizátorům v týmu Májků, kteří odvedli skvělou práci a zároveň se již těším na příští rok, na další, již XXII. sraz do Zvůle u Kunžaku.
Vaše Jitka Čezetka Kubálková