V Květech č.20/2007 se objevil zajímavý článek o skútrech. Čezeta, jeden z nejkrásnějších skútrů světa - tak stojí v podnadpisu článku. Určitě všichni souhlasíme.
Druzeta na fotografii je nám všem taky dobře známá.
Redakce upozorňuje, že stažení obrázku chvíli trvá, hlavně na pomalém připojení.

Tak jsme se rozhodli se Zdeňkem Rychteckým, že si uděláme víkend na Marcelovo setkání do Zruče nad Sázavou. Podle předpovědi bouřky, ale teplo. V pátek 15.6. jsme vyrazili z Brna. Zdeněk měl připraven tak detailní itinerář, že nevynechal ani jednu vesnici. Cestu volil záměrně tak, abychom se vyhnuli téměř všem hlavním tahům a nehleděl ani na ujeté kilometry nebo šířku vozovek.

Už asi třikrát jsem si přečetl článek od Hanuše Čermáka s názvem „Vzpomínka na kamaráda“ a rozmýšlel se, jestli k tomu také něco připsat nebo ne. Ale asi právě ta vzpomínka na kamaráda společně s tím moje překvapení, že se skútrklub neumí dohodnout a hrob kamaráda z klubu navštíví jen někteří členové, mě přinutily napsat tento kratičký článek.

Nervózní přešlapování jezdců. Cinkot klíčků. Řev motorů. Prach. Pot. Houkání klaksonů. Modrý dým... Ááá, už se jede.
Opět po roce se řadí úctyhodný štrúdl skútříků do šedavého silničního provozu a vytváří tu nezapomenutelnou retro atmosféru, kvůli které se rok co rok znovu scházíme. Letos v přívětivé krajině jižních Čech, která je rájem nejen pro cyklisty, ale i motoristy všeho druhu.

Sraz se konal 25. 5. – 27. 5. 2007 v chatovém táboře vesnice Brandlín, která se nachází na Jindřichohradecku mezi obcemi Studená a Dačice. V pátek 25. 5. jsme někdy k poledni vyrazili směr jižní Čechy. Čekala nás celkem dlouhá cesta, což na stroji z 61. roku není nic extra příjemného, ale přece jen něco vydržím. Sedlala jsem stroj ČZ (ne skútr) a druzeta se hezky vezla na vozíku (musíte uznat, že jet na skútru s druzetou, který se skopce rozjede maximálně na 65 km/h, 200 km není až taková zábava).

Veteránské srazy se v nové sezoně rozběhly plnou rychlostí. Majitelé Čezet a členové Skútr klubu taky nezahálejí a vytáhli na obdiv svoje stroje. A jsou samozřejmě mezi námi kolegové, kteří si svoje zážitky nenechávají jen pro sebe, ale s radostí se podělí i ostatníma: